Kapitola 12 - Vade retro

(Sia - Where I belong)

ooOoo

Druhý den večer stála Hermiona přesně v sedm hodin před dveřmi do profesorova kabinetu. Cítila zvědavé pohledy tří rytířů z obrazu za svými zády. V ruce pevně držela tašku, ve které měla návody na celou řadu lektvarů, jež si dnes odpoledne vyhledala. Poslouží jí jako krytí, dokud jí profesor Snape nebude věřit natolik, aby ji nechal v laboratoři samotnou. Hermiona doufala, že k tomu dojde hodně brzy.

Zaklepala a čekala, že na ni zavolá, aby vstoupila, ale místo toho jí sám otevřel dveře. Hermiona se lekla a ustoupila o jeden krok, když najednou před sebou uviděla jeho vysokou postavu. Pak zčervenala a sklopila pohled.

"Dobrá, alespoň jste dochvilná, slečno Grangerová," řekl a Hermiona si zakázala na to odpovědět. "Pojďte, dneska nemám moc času."

Po téhle poznámce nakrčila Hermiona čelo, ale šla poslušně vedle něj chodbou. Přede dveřmi do třídy se profesor zastavil a odstranil zamykací kouzlo, kterým je předtím opatřil. Potom otevřel dřevěné dveře a pokynul jí, aby vešla.

Hermiona cílevědomě zamířila na své místo v první řadě a na stolek položila svou tašku. "Jak dlouho tu můžu dneska pracovat?" zeptala se a nejistě na něj pohlédla.

"Vy tu můžete pracovat tak dlouho, jak budete chtít, za předpokladu, že tu nebudete až do půlnoci. Já teď ale musím hned odejít. Profesor Brumbál svolal poradu učitelů, které se bohužel musím zúčastnit." Nakrčil nos a Hermiona se pousmála. Nepočítala s tím, že ji hned první večer nechá pracovat samotnou. Očividně to také neodpovídalo jeho plánům. "Proto bych vám doporučil, abyste začala s tím nejméně nebezpečným lektvarem. Příště už budu ve svém kabinetu a tedy budu moci zasáhnout, kdyby se něco přihodilo. To dnes bohužel není možné. Nedomnívám se sice, že byste od minulé hodiny klesla na úroveň Longbottoma, ale přesto vás prosím o opatrnost."

Přísně se na ni podíval, přesto ta zdvořilost, se kterou s ní od včerejška jednal, ji určitým způsobem rozčilovala. Co tím sleduje? "Samozřejmě, pane," odpověděla poslušně a přikývla.

Profesor Snape chvíli přemýšlel, jestli na něco nezapomněl, a pak se otočil ke dveřím. "Ehm, pane?" zastavila ho ještě Hermiona.

"Ano, slečno Grangerová?" Do jeho hlasu se vrátila stopa podrážděnosti a Hermiona uvítala pocit, že je všechno jak má být.

"Říkal jste, že profesor Brumbál svolal poradu. Znamená to, že se mu daří dobře? Už dlouho jsem ho neviděla a dělali jsme si o něj starosti," vysvětlovala, ale ještě než mohla dokončit větu, protočil profesor Snape oči.

"Slečno Grangerová, přestaňte si konečně hrát na bradavickou matku Terezu! Bohatě stačí, že mně neustále lezete na nervy. Nechte ředitele na pokoji. Má důležitější věci na práci, než se pořád zaobírat všetečnou žákyní." Hodil po ní rozzlobený pohled a Hermiona znovu sklopila zrak. Už zase se jí podařilo dostat profesorovu náladu na bod mrazu.

Aspoň něco, co dovedu.

"Omlouvám se, pane," zamumlala a neodvažovala se pohlédnout svému učiteli do očí.

Chvíli bylo ticho. "Ano, daří se mu dobře," zodpověděl nakonec její otázku, pak rozrazil dveře a zmizel.

Hermioně se usadil na rtech úsměv. Skousla si spodní ret, než vzala tašku a vyndala z ní recept. Příprava lektvaru zabere několik hodin; měla by raději začít hned.

ooOoo

Bylo už hodně pozdě, když se Hermiona poprvé podívala na velké hodiny, stojící v rohu tmavé místnosti. Malá ručička ukazovala na jedenáctku a velká tlumeně rozezněla gong, načež se Hermiona chraplavě rozkašlala. Mračno prachu chvíli vířilo, vytvářelo vinoucí se šmouhy ve vydýchaném vzduchu, až nakonec vytvořilo na podlaze jemnou, světle šedou vrstvičku. Hermiona se na to zamyšleně dívala a lehce s sebou škubla, když se pod hodinami zdvihl průvan, který spíš přípomínal rychlý dech, a znovu zdvihl prach.

Škoda, že tu není žádný koberec.

Hermiona nad podivnými hodinami zavrtěla hlavou a znovu se otočila ke svému lektvaru. Příprava přísad a zahájení vaření zaměstnalo její pozornost do té míry, že na sledování času ani nepomyslela. Nevěděla, jestli se profesor Snape už vrátil; v učebně se neukázal a ona za to byla vděčná. Nemohla popřít, že ztrácela schopnost koncentrace, když ji pozoroval a pokud možno i kritizoval. Především u tohohle lektvaru mu nemohla odporovat ze dvou důvodů; za prvé, protože nesměl vědět, co to je, a kdyby něco namítala, bezpochyby by po ní chtěl návod, a za druhé, protože si svou úpravou postupu nebyla stoprocentně jistá.

Věděla, že není úplně špatný. Nebude mít žádné dramatické nečekané vedlejší účinky a určitě jí i umožní mít znovu pod kontrolou svoje pocity. Ale neodvažovala se tvrdit, že je dokonalý. Vlastně by byla ráda, kdyby se na její recept podíval zkušený lektvarový mistr, jenže profesor Snape byl jediný člověk s dostatečnými znalostmi, kterého znala.

Musí to i tak fungovat.

Lektvar právě dospěl do stadia, ve kterém se musí dvacet čtyři hodiny vařit na mírném plameni, aby přísady získaly maximální účinnost. Hermiona si proto prolistovala svůj seznam krycích lektvarů a rozhodla se, že jeden z nich připraví.

Byla už docela unavená a tak úplně nedůvěřovala své schopnosti koncentrace, proto si vybrala hodně lehký lektvar, který po velmi krátkém vaření bude vypadat podobně jako její vlastní. Když tu nechá vařit dva kotlíky stejně vypadajících lektvarů a přiloží k nim tenhle recept, nebude ji profesor Snape určitě podezřívat, ani kdyby si oba lektvary pozorněji prohlédl.

Došla si tedy pro přísady a začala je pečlivě chystat. Už věděla, jak důležitá je příprava jednotlivých ingrediencí, protože ovlivňuje účinnost lektvaru. To proto jí nakrájené kořínky a květy vypadaly všechny stejné. Kolikrát jí trhalo srdce, když pozorovala Harryho a Rona, jak hrubě s přísadami zacházejí. Protože oba dost dobře věděli, co dělají, ani se nenamáhala se kvůli tomu příliš rozčilovat.

Neville naproti tomu věděl jen zřídkakdy, co dělá. Nebo to věděl teoreticky, ale nebyl ničeho schopen, když byl v blízkosti profesor Snape. A byla to jeho nervozita, která ho znovu a znovu dostávala do potíží.

Hermiona si povzdechla. Existovaly věci, kvůli kterým se nevyplatilo se vzrušovat. Stejně je nemohla změnit. Raději se soustředila na to, co změnit může - její lektvar a zdravotní potíže, které jím může vyléčit.

ooOoo

O hodinu později vstoupil do třídy profesor Snape a připojil se k ní. S rukama za zády několik minut pozoroval, co dělá. Hermiona odložila stranou nůž a tázavě se na něj podívala. "Poradila jste si s tím?" zeptal se jí s lehce zdviženým obočím.

"Ano, pane," odvětila. Pokaždé, když ji pozoroval tak jako teď, musela nutně myslet na jeho přání mít respekt a nedokázala s tím nic udělat. Ještě ne. Východ z téhle mizérie se totiž vařil v kotlíku vedle ní.

"Smím se zeptat, co to vaříte?" Lehce se pohupoval dopředu a dozadu a jeho zkoumavý pohled těkal po stole a přichystaných přísadách.

Hermiona mu podala návod a znovu se otočila k zázvorovému kořeni, který právě zpracovávala. Nepovažovala za nutné ho zdržovat obsáhlým vysvětlováním. Pravděpodobně už stejně poznal, který lektvar zkouší uvařit a zeptal se jen ze zvyku.

"A co je tamhle v tom kotlíku?" Ani se na návod nepodíval, ale ukázal rovnou na Hermionin upravený lektvar.

I na tohle se připravila. "To samé, jen s několika mými úpravami," podívala se na něj nevinně.

Profesor Snape, očividně překvapený, upřeně pozoroval její obličej. Jeho postoj byl zpočátku napjatý. Vzal naběračku, nabral trochu lektvaru a nechával ho pomalu odkapávat zpět do kotlíku. Hermionin tep se zrychlil. Její vlastní lektvar obsahoval mnoho z přísad, které se přidávaly i do onoho krycího lektvaru. Nicméně v něm byla i řada dalších ingrediencí. Doufala, že v této fázi vaření již nebude možné je identifikovat.

"Co jste změnila?" vrtal se v tom dále Snape a Hermiona se raději soustředila na zázvor, aby nezčervenala - nebo aby si toho nevšiml.

"Přidala jsem dračí krev o několik minut později, zázvor nasekala jemněji, přidala několik dalších bylinek a kořínků a při míchání jsem snížila teplotu o několik stupňů. Doufala jsem, že lektvar tak získá lepší chuť," zalhala. Pokusila se zachovat klidný tón hlasu a byla překvapena, že svoje prsty byla schopna bez potíží udržet v klidu. Obykle se jí třásly, když byla nervózní.

Profesor Snape si její lektvar prohlédl pozorněji. Očichal ho a skepticky zúžil oči. Potom odložil naběračku stranou. "Zajímavý nápad, slečno Grangerová. Napíšete mi zprávu o rozdílech, jakmile budete se svým pokusem hotová."

Překvapeně k němu vzhlédla, znovu v pohotovosti. Svou odpověď omezila na jednoduché přikývnutí.

"A nebuďte tu dlouho. Je už pozdě."

"Jistě, pane."

Snape tam ještě několik minut stál a pozoroval ji při práci, potom se otočil a opustil laboratoř zadními dveřmi, které vedly přímo do jeho kabinetu. Hermiona si ulehčeně vydechla, když byla opět sama.

Byla ráda, že její výmluvy zafungovaly tak dobře. Teď bude muset ovšem lektvar uvařit ještě jednou se všemi změnami, které uvedla, a udělat několik testů. To byla další práce navíc, která ale může počkat až na konec prázdnin.

Na druhou stranu by mohla dokončit svůj lektvar už zítra večer a pak mít dost času i možnost se soustředit, aby to dotáhla do konce. Teď, když o tom tak přemýšlela, testování neznělo vůbec špatně.

S radostným očekáváním a zčervenalými tvářemi dokončila přípravy a přesunula vaření lektvaru na ráno. Nechtěla příliš pokoušet dobrou náladu profesora Snapea.

Konečně uklidila pracovní stůl a pomocí magie přesunula kotlík do odděleného prostoru, který byl zařízen na uchovávání lektvarů s dlouhou dobou vaření. Jak to vypadalo, měl profesor Snape také rozděláno několik experimentů, neboť se tam nacházely dva další kotlíky.

Zvědavě se do nich podívala a uviděla světle žlutý, ve druhém kotlíku sytě černý lektvar. Černý lektvar pomalu probublával a do vzduchu vypouštěl malé obláčky páry ve tvaru otazníků, než se rozprskly do zářivých jisker. Naneštěstí u něj nebyly žádné poznámky; ráda by věděla, co to je.

Konečně se od kotlíků odtrhla a sbalila svoje poznámky. O několik vteřin později nakoukla do profesorova kabinetu. "Jen jsem chtěla oznámit, že už odcházím. Bude v pořádku, když zítra přijdu opět ve stejnou dobu?"

Profesor k ní vzhlédl od své práce. "Pokud se tomu nemohu vyhnout, tak ano," zavrčel a Hermiona se domyslela, že to bylo způsobeno něčím jiným. Snape měl proklatě mizernou náladu.

"Pokud mám provést ty testy, tak se tomu bohužel zabránit nedá," odpověděla a opatrně o krok ustoupila.

"To vím také! Buďte dochvilná!" vyštěkl a Hermiona to pochopila jako znamení, že by měla odejít. Bez rozloučení se otočila a opustila sklepení.

ooOoo

Prosinec se blížil ke konci a starý rok se rozloučil novou nadílkou sněhu a studeným povětřím. Námraza na oknech ve společenské místnosti vytvořila různé vzory a Fred s Georgem se je snažili rozpohybovat. S trochou fantazie se mezi nimi dalo rozpoznat famfrpálové hřiště, Moudrý klobouk, zvětšená Zlatonka a k obrovskému nadšení Parvati a Padmy (dvojčata se pravidelně navštěvovala ve společenských místnostech Nebelvíru a Havraspáru) nádherná sněžná sova, která na ně mrkala svýma ledově bílýma očima. I když Hermioně dělalo problém se při takovém rozruchu soustředit na dokončení lektvaru, musela uznat, že jejich kouzlo bylo opravdu vynikající a překvapivě přesné.

"Hej, Hermiono! Jdeš dneska večer s námi? Chceme jít s Harrym do Zapovězeného lesa."

Hermiona vzhlédla od své knihy o lektvarech. Snažila se vypracovat návrh testování, které musela provést, a objevila při tom několik dalších zajímavých nápadů, které chtěla uplatit u svého modifikovaného lektvaru.

Vyrušila ji teprve Ronova otázka, kterou vyslovil s jiskřičkami nadšení v očích. Harry, stejně nadšený jako on, stál hned za ním.

"Je mi líto, kluci! Musím ještě do sklepení udělat několik pokusů." Byla ráda, že konečně mohla zase jednou mluvit pravdu. "Co vlastně chcete v lese dělat?" dodala a doufala, že se tak vyhla nepříjemným otázkám ze strany Rona.

"Na pobertově plánku jsme objevili chodbu, která končí v lese. Chceme se podívat, co je tam tak zajímavého, že tam vede tajná chodba."

"Kdybych měla hádat, řekla bych, že hodně nebezpečných zvířat!" podívala se na ně přísně. "Upřímně, tam bych nešla. To, že profesor Brumbál nechce dovolit žákům vstup do lesa, má svůj důvod." Zeptala se sama sebe, kolik se toho v tom lese bude ještě muset přihodit, než oba dva konečně pochopí, že tam nemají co pohledávat.

"Většinu jeho obyvatel už přece známe. A nic horšího než Aragog to být nemůže," namítl Ron.

"Kromě toho se už Brumbál neukázal celou věčnost. Stejně by si nevšiml, kdybychom tam šli," namítl Harry a Hermiona tušila, že chce jen vyjádřit svou nelibost nad Brumbálovou nepřítomností.

"Včera jsem se zeptala profesora Snapea na ředitele. Říká, že se mu daří dobře. Měl jen hodně práce," vzpomněla si Hermiona a zlobila se, že jim to neřekla už dřív. Pak by možná Harry upustil od svého plánu.

"Jako vždycky," zamumlal červnovlasý chlapec a zkřížil ruce na hrudi.

"Voldemort je tenhle rok aktivnější. Už podnikl několik útoků, při kterých byli mrtví i zranění. Kromě toho Popletal konečně uznal, že se Voldemort vrátil. Myslím, že profesor Brumbál má teď hodně práce i na ministerstvu," pokrčila rameny.

"Táta říkal, že Brumbála na ministerstvu neviděl ani jednou," namítl s pochybnostmi Ron.

"To nemusí nic znamenat. Ministerstvo je obrovské. Lidé se tam nemusí vůbec potkat."

"Jako vždycky..." vložil se do toho Harry hlasitěji a s odhodláním. "Dnes večer tuhle chodbu vyzkoušíme. Kdybys změnila názor a pro změnu nechtěla strávit večer s tím netopýrem, budeme odcházet v jedenáct." Ron souhlasně přikývl a Hermiona protočila oči.

"Svůj názor nezměním. Hodně zábavy a pozdravujte ode mě Aragogovy potomky!" Se zadostiučiněním sledovala, jak Ron zbledl.

"Aragog žije v úplně jiné části lesa," rozhodl se pak a zdvihl obočí.

"Když myslíš..." Znovu obrátila svou pozornost ke knize a jen koutkem oka zahlédla, že Harry vytáhl Rona ze společenské místnosti.

Přesto slyšela Ronův nervózní hlas: "Myslíš, že má pravdu?" Po obličeji se jí rozlil spokojený úsměv.

ooOoo

Večer už nebyla tak nervózní a její zaklepání znělo jistěji. Dokonce i tři jezdci jí věnovali nezúčastněný pohled a znovu se obrátili ke svým koňům, kteří spásali trávu. Hermioně se zdálo, že mezi malbou zahlédla plátno, ale rychle tu myšlenku zahnala a soustředila se na práci, která ji dnes večer čekala. Věděla, do čeho se pustila. V tašce měla několik menších lahviček, do kterých chtěla přelít svůj lektvar. Musel jí vystačit do příště a bylo otázkou, kdy po ukončení testování bude moci znovu nerušeně pracovat v laboratoři.

Profesor Snape ji vyzval, aby vstoupila, a když ji spatřil, tvářil se pokojně. Hermiona pomalu naklonila hlavu na stranu; tenhle výraz u něj ještě neviděla, musela ale připustit, že by ho ráda viděla častěji.

V tomto bodě svoje myšlenky zarazila a soustředila je na důvod své přítomnosti. "Dobrý večer, profesore Snape. Můžu jít do laboratoře?"

Snape několikrát zamrkal a pak přikývl. "Projděte tudy, dveře jsou otevřené. Tak se nebudu muset zvedat," odpověděl chladně a ukázal na průchod do třídy.

Hermiona rychle opustila jeho kabinet a vydechla si, když se za ní zavřely dveře. Rychle odložila tašku a vyndala z ní svoje poznámky k testování, které rozložila na jedné z lavic. Rychle je ještě jednou prošla a pak z vedlejší místnosti přinesla kotlík se svým lektvarem a připravené přísady.

Mohla jen doufat, že profesor Snape dnes ještě její lektvar neviděl. Změnil totiž mezitím barvu a místo tmavě modré byl teď mléčně bílý. Ulehčeně si vydechla, protože až dosud všechno probíhalo tak, jak předpokládala.

Bude trvat ještě dvě hodiny, než bude její lektvar ve fázi, kdy ho bude moci konečně dokončit a slít. Snad profesor Snape zůstane ve svém kabinetu dost dlouho, jinak by toho měla hodně k vysvětlování. Žádný z testovaných lektvarů mu nebyl totiž podobný ani po zásadní úpravě návodu.

Z toho důvodu začala rychle a soustředěně pracovat na výtažku pro svůj druhý lektvar. Nechtěla promrhat ani minutu. Přesto pro případ, že by přišel profesor Snape, umístila na svůj lektvar kouzlo, díky kterému měl navenek temně modrou barvu. Tím se trochu uklidnila a přestaly se jí třást ruce, takže mohla pokračovat v práci.

ooOoo

Během těch dvou hodin ji profesor Snape skutečně nepřišel zkontrolovat. Hermiona ukončila kouzlo na změnu barvy a odsunula stranou dva ze tří kotlíků (mezitím stačila připravit další modifikovaný lektvar a pilně zaznamenávala rozdíly v přípravě a při vaření). Z tašky si vzala tři lahvičky, do kterých se vejde obsah třetího kotlíku. Utřela si zpocené ruce do kalhot a odzátkovala první lahvičku. Z regálu si přinesla skleněný pohár - bude muset posloužit jako odlivka. Naběračkou přelila menší množství lektvaru do poháru, lehce jím zakroužila proti světlu a spokojeně se usmála, když při ochlazování získal narůžovělou barvu. Přesně tak to mělo být.

Postavila pohár na kraj stolu a lektvar nalila do flakonků. Ty potom opatrně uložila do tašky, kterou pečlivě zavřela. Několika pohyby hůlkou vyčistila kotlík a uložila ho na jeho místo, takže to vypadalo, jako by ho nikdy nepoužila.

Potom uchopila pohár a několikrát zhluboka vdechla aroma lektvaru. Teď, když se dostala tak daleko a mohla se zbavit zmatku ve své hlavě, si přestala být jistá, jestli to vůbec chce. Pohled, kterým ji profesor Snape předtím přivítal, ji na nejvyšší míru zmátl a Hermioně dělalo problémy na něj zapomenout.

Na několik okamžiků zavřela oči a vypila obsah. Nezáleželo na tom, co by chtěla - bylo to prostě nemožné. Profesor Snape byl její učitel, pravděpodobně i aktivní Smrtijed a v každém případě hrubý a bezcitný. Nedávalo smysl, aby doufala v něco tak banálního jako náklonnost. A určitě ne k ní.

S bušícím srdcem od nervozity čekala, co se stane. Nejprve se cítila úplně stejně jako předtím a ji přemohly hrozné obavy, že se nic nezmění. Pak ji ale začala bolet hlava, až zasténala a musela se chytit stolu.

Zachvátily ji závratě a Hermiona dostala strach, že upadne. Všechno ale přestalo tak rychle, jak to začalo. Pouze mírný tlak ve spáncích a pronikavá bolest v ruce jí připomínaly, že lektvar vypila.

Bolest ruky byla ale způsobena řeznou ránou, jak zjistila, když byla schopná opět jasně vnímat. Když se opřela o stůl, položila ruku přímo na nůž, který na něm stále ležel. Krev odkapávala na jeho desku a Hermiona potichu sykla, když si prohlédla rozsah zranění.

V té chvíli vstoupil do laboratoře profesor Snape. Buď si tuhle dobu vybral k její kontrole, nebo ji zaslechl zasténat. Hermiona si nebyla jistá, přesto se jí vůbec nelíbilo, že ji takhle viděl - neschopnou řádně uložit nůž, když ho už nepotřebovala.

"Co se děje?" zeptal se ostře a Hermiona cítila, jak v něm kvůli ní stoupá vztek.

"Pořezala jsem se," připustila neochotně a čekala na jeho výbuch.

Ten přišel vzápětí: "Jak často jsem vám říkal, že nemáte nechávat ležet na stole otevřený nůž? Doufal jsem, že tahle informace dorazila alespoň do vašeho mozku, slečno Grangerová!" Prudce ji uchopil za ruku a vytáhl hůlku. Za několik vteřin bylo její zranění vyléčeno.

"Je mi to líto, profesore Snape! Byla jsem zaneprázdněna tím testováním a právě jsem si všimla něčeho hodně zajímavého a zapomněla jsem na něj." Tón jejího hlasu byl jistý a ani v nejmenším rozpačitý. Nebyl to jen profesor Snape, kdo byl překvapen změnou v jejím chování. I Hermioně se na chvíli v ohromení rozšířily oči, než se vzpamatovala.

Ten lektvar funguje!

"A co tak fascinujícího jste objevila?" zeptal se s kamenným výrazem a podíval se nejdřív do jednoho a pak i do druhého kotlíku. Oba lekvary vypadaly naprosto stejně, přinejmenším když vzal člověk do úvahy rozdílnou dobu vaření.

Hermioniny myšlenky se zklidnily, teď už zase jasné a soustředěné. "Lektvar s upraveným postupem přípravy vykazoval odlišné zabarvení, které teď už ovšem pominulo. Možná jsem se ale mýlila," vysvětlovala s neutrálním výrazem ve tváři. Tenhle klid v její hlavě a schopnost se kontrolovat byly úžasné.

Profesor Snape si ji chvíli zkoumavě prohlížel a pak se znovu podíval do kotlíku. "Přesto si to zapište. A dávejte lepší pozor na svoje pomůcky! Ani sebelepší lektvarový mistr nestojí za nic, když se při práci zabije!" S tímto napomenutím se otočil a vrátil se zpět do svého kabinetu.

Hermiona si vydechla. Ne proto, že by byla zase sama, ale protože byla opět schopná se v přítomnosti svého učitele kontrolovat. Vděčně se podívala na svou tašku a její zalíbení v lektvarech zase o kousíček vzrostlo.

ooOoo

Do společenské místnosti se vrátila krátce před půlnocí a na tváři měla spokojený úsměv. Nejen že dokončila lektvar a vrátila se jí její dřívější sebekontrola, ale modifikace lektvarů, které testovala, přinesly lepší výsledky, než ve které se odvážila doufat. Referát, který bude muset napsat, bude nakonec hodně zajímavý.

Oproti jiným dnům byla místnost ještě plná a Hermiona ji celou přejela pohledem. Padma a Parvati stály před oknem a mávaly hůlkami. Jejich ledové kresby ale vypadaly spíš jako kdyby se na ně Protiva vyzvracel. Fred a George je pobaveně pozorovali. Bylo jí nad slunce jasné, že ti dva využili příležitost, aby to kouzlo naučili obě ach-tak-bezradné sestry. Nesouhlasně potřásla hlavou, obě dívky ale považovala za natolik chytré, aby si toho všimly a vyvodily si z toho důsledky.

Harry a Ron se ještě nevrátili a tak si nejdříve odnesla tašku do své ložnice. Opatrně z ní vyndala flakonky a uložila je do nejspodnější zásuvky svého nočního stolku. Lektvar teď bude užívat každé ráno. Ne hned zítra ráno, protože pak by ho v sobě měla příliš. Jelikož neměla v plánu se zítra večer vrátit do laboratoře a škola začne až za tři dny, pravděpodobnost, že potká profesora Snapea, byla relativně malá. Ano, další dávku si vezme až pozítří.

Nakonec urovnala svoje poznámky a popadla štos čistých pergamenů, se kterými se vrátila do společenské místnosti. Ještě dnes začne s vypracováváním zprávy pro Snapea, aby ji stihla do nedělního večera dokončit. V žádném případě se tím nechtěla zabývat, až začne škola.

ooOoo

S přibývajícím časem mizelo ze společenské místnosti stále více jejích spolužáků, až v ní nakonec zůstala sama. Kresby na okně byly opět nehybné a nepřipomínaly nic jiného než ledové květiny. Ticho přerušovalo jen skřípání jejího brku. Hermiona byla plně ponořená do zprávy o testování. Možná by mohla poprosit profesora Snapea o svolení, aby mohla podobný experiment provést ještě jednou. Bavilo ji pracovat samotnou nerušeně v laboratoři, aniž by musela zároveň dohlížet na Nevillův kotlík.

Krátce před jednou byla ze svého soustředění vyrušena otvírajícím se portrétem. Dovnitř vešli Harry s Ronem, špinaví, ale se šťastným úsměvem na tváři. Hermiona tenhle jejich výraz znala; dnes ho také použila, když se vrátila ze sklepení.

"Zdá se, že jste měli úspěšný večer," okomentovala jejich návrat. Ron se s přikývnutím svalil na židli naproti ní, zatímco Harry se posadil na stůl.

"A jak úspěšný!"

"A co je tedy na konci té tajné chodby?" vyzvídala Hermiona, když Ron nic dalšího neříkal.

"To bys ráda věděla, co?" zahýbal obočím a škodolibě se na ni ušklíbl.

"Však neumřu, když se to nedozvím, ale ano, ráda bych to věděla," odpověděla a s nadějí se podívala na Harryho. Možná bude mít víc štěstí u něj.

"Vede do chaty, ve které je zrcadlo z Erisedu," řekl bez cavyků a Hermiona ucítila, že ji někdo kopl do nohy.

"Díky, Rone, to byla moje noha!" otočila se k němu. Jeho rozzlobený výraz se rázem změnil do omluvného.

"Se omlouvám," zamumlal, ale znovu napřáhl svou nohu. Tentokrát se ovšem trefil.

"Au! Sakra, Rone!"

"Musíš vždycky všechno prozradit?"

Hermiona protočila oči. "Já vím, že zrcadlo z Erisedu je v lese."

Oba dva se na ni šokovaně podívali. "Odkud to víš?" zeptali se jednohlasně.

"Hagrid mi o něm posledně vyprávěl. Hlídá ho. A podle toho, jak oba vypadáte, tak jste se do něj dívali, že?" Ron se znovu zašklebil a horlivě přikývl. "Jak jste se do té chaty dostali?"

"Tedy Hermiono! Byla jsi to ty, kdo nás už v prvním ročníku naučil Alohomoru," odpověděl pohoršeně Ron a Hermiona se začervenala.

"N-nečekala jsem, že chata bude tak málo zabezpečená," překonala rychle rozpačitost. Ron potřásl hlavou.

"A jaký byl tvůj večer?" zeptal se Harry, který měl očividně dost roztržky mezi svými přáteli. Nicméně v jeho hlase zůstala stopa nesouhlasu se způsobem, jakým strávila večer.

"Úspěšný. Dokončila jsem testování a teď ještě o tom musím napsat zprávu." Spokojeně se usmála a ignorovala, když Harry nad tím ohrnul nos.

Její život byl zpátky v normálních kolejích. Žádný zmatek, žádné problémy, žádné nechtěné pocity. Všechno bylo takové jako před dvěma měsíci. A Hermiona byla připravená si to užít.

- - - - -

Pozn. autorky: Já vím, já vím, tenhle vývoj děje - v protikladu k Hermioně - se vám vůbec nelíbí. Ale nemohla jsem si pomoci, abych se nevydala oklikou, protože... protože hlavní ulice je obehnána působivými hradbami...