Kapitola 35 - V žáru ohně

A/N: Vítejte v polovině příběhu! Pro Zephyr: Ano, při použití myslánky jsem využila práva autora napsat cokoliv. Ale to, že v ní lze vidět věci, které vlastník vzpomínky nemohl vidět, řekla sama JKR. Harry přece také v Brumbálových vzpomínkách viděl to, co se dělo za Brumbálovými zády :) Takže jsem vycházela z toho, že i Hermiona může vidět obsah kotlíku. Přeji vám hodně zábavy při čtení kapitoly a doufám, že neslibuji příliš mnoho...

ooOoo

(Orange Blue - Kind of deliverance)

ooOoo

Druhý den ráno potkala Hermiona ve společenské místnosti Ginny. Velký stůl byl prostřený ke snídani. Zrzka u něj seděla s tváří schovanou za stránkami Denního věštce a zamyšleně přežvykovala kousek toustu.

"Dobré ráno," pozdravila Hermiona hlasem ještě napůl zastřeným spánkem a posadila se proti ní.

Ginny složila noviny a odložila je stranou. Spolkla sousto a přikývla, než odpověděla: "Dobré ránko!" a rychle sáhla po sklenici s dýňovým džusem.

Hermiona se pousmála. "Jaký jsi měla včerejšek?" začala raději dřív, než mohla s otázkami začít Ginny. Přitom si vzala jeden plátek chleba a začala ho mazat pomerančovou marmeládou.

"Docela pěkný. Hagrid mi ukázal některé své nové mazlíčky. Myslím, že školní rok bude hodně zajímavý." Významně přitom zahýbala obočím. Hermiona pokrčila čelo.

"Zajímavý nebo nebezpečný?" zeptala se opatrně.

Ginny se ušklíbla. "Z obojího trochu."

"Myslela jsem si to." Teatrálně si povzdechla a usrkla z hrnku černého čaje. "Hagrid musí bezpodmínečně dávat větší pozor, co dělá. U profesora Brumbála mu jeho vyučovací metody vždycky prošly, ale neumím si představit, že by profesorka McGonagallová byla stejně shovívavá."

Ginny pokrčila rameny. "To se dozvíme."

Hermiona znovu pokrčila čelo. Ginny byla dnes obzvlášť dobře naladěná. Možná až příliš, když si vzpomněla na včerejší ráno. "Stalo se něco, o čem bych měla vědět?" vyzvídala a postavila hrníček na stůl.

Ginny zrudla a skousla si spodní ret způsobem, jakým to často dělala i Hermiona. "Harry mi poslal sovu. Dneska přijde. Navštívit mě."

Hermiona se začala spokojeně usmívat. Znovu sáhla po svém plátku toustového chleba. Její dopis očividně dospěl ke svému cíli a aspoň v jedné věci měl ten správný účinek. "Už taky bylo pomalu načase," okomentovala to. Stále lehce zarudlá Ginny jen přikývla.

"Ano, myslím, že včera byl příliš rozčílený na to, aby se se mnou viděl, a tak to chce dohonit dneska."

"To je úžasné!"

Ginny mávla rozpačitě rukou.

"Ne, vážně, Ginny. Protože dneska budu muset jít za profesorem Snapem a odpoledne zase přijde profesor Lupin, aby mě trochu prohnal." Teď to byla Hermiona, koho přemohly rozpaky, a odvrátila zrak. Nemohla lhát, že nemá špatné svědomí z toho, že Ginny v posledních dnech tak opomíjela.

"Myslela jsem si to. Uvidíme, jestli Harryho dotáhnu k tomu, aby si večer promluvil i s tebou. Je nejvyšší čas, abyste si to mezi sebou vyříkali." Ginny s výmluvným pohledem položila ruce na stůl.

"Raději na to nespoléhej, Ginny. Nechci, abyste se kvůli mně pohádali. Užij si Harryho, všechno ostatní může počkat." Hermiona se sice slabě, ale nepředstíraně usmála. To, že se Harry podíval na její vzpomínky, byl sice dobrý začátek, ale to neznamená, že teď bude lépe chápat, co ji žene ke Snapeovi. I kdyby si to sama přála, nemohla se tomu muži jen tak vyhýbat.

"Nepohádáme se. Ale takhle to už dál nejde. A Harry to musí taky konečně pochopit. Jsi jeho kamarádka od té doby, co poprvé vstoupil do kouzelnického světa. Něco takového není možné jen tak zahodit." Mladší dívka nechápavě vrtěla hlavou, až jí prameny vlasů vletěly do obličeje. Mrzutě je odhodila stranou a hlavu si podepřela rukama. "Chybíš mu, Miono. Víc, než si je teď ochotný připustit."

Hermiona odložila toust na talíř a ruce si utřela do kalhot.

"Taky mi chybí. Je to sice dětinský, tvrdohlavý a beznadějný chlap, ale chybí mi."

Ginny se zasmála.

"Vidíš, a právě proto ho dnes budu trošku zpracovávat. Připrav se na to, že si večer popovídáte," řekla tónem hlasu, který nepřipouštěl žádné námitky.

"Tak dobře," souhlasila Hermiona. "Ale pak ke mně nechoď, když se něco nepovede. Varovala jsem tě a nebudu tě utěšovat!" napomenula ji Hermiona a ukazovala přitom na ni nožem, nedokázala však zabránit úsměvu.

"Žádné strachy, tak daleko to nedojde."

"To se dozvíme," odpověděla Hermiona Ginninými slovy a vysloužila si tak od ní přísný pohled. Pak se pustila znovu do snídaně a rozhovor stočila na méně významná témata.

ooOoo

Když později toho dne přišla ke Snapeovu kabinetu, našla na dveřích vzkaz, aby se dostavila rovnou do laboratoře. Sundala lístek, pečlivě ho složila a schovala do kapsy u kalhot. Teprve pak se znovu vydala na cestu.

V tmavých chodbách panovalo příjemné ticho. Téměř litovala toho, že už za čtyři dny se tu objeví zase studenti. Snape bude zase odmítavý a chladnější jako dřív a ona netušila, jak se k tomu postavit.

Krátce zaklepala, ale nečekala, až bude vyzvaná ke vstupu. Rychle obhlédla místnost, a zatímco kráčela ke stolu, u něhož stál Snape a připravoval přísady, svázala si vlasy do culíku gumičkou, kterou nosívala navlečenou na zápěstí.

Na stole byly hromádky bylinek, kořínků a prášku a Hermiona přemýšlela, co by měla dělat. Málokterou z těch přísad už někdy viděla, ale většinu z nich dokázala identifikovat na základě obrázků v knihách. Téměř všechny se používaly v černé magii a jen málo jich bylo možné využít i v běžných lektvarech, protože jejich účinky byly silné a nepředvídatelné.

Snape si jejího otálení všiml. Odložil stranou hmoždíř, ve kterém právě smíchával rozdrcenou bylinku s červeným práškem, a se skutečným zájmem se zeptal: "Jak jste se vyspala, slečno Grangerová?"

"Dobře, děkuji. Váš lektvar byl opravdu účinný." Usmála se. Výraz živého zájmu v jeho tváři ji ujistil o upřímnosti jeho slov.

"Dobře. Profesor Lupin s vámi bude trénovat až zítra, celý den. Na dnešek jsem vaši hodinu zrušil."

Hermiona se na něj překvapeně podívala. Kde se dozvěděl, na kdy má s Lupinem domluvený trénink? Pak přikývla.

"Potřebuji znát ještě nějaké detaily z toho rituálu, abychom mohli vést naše pokusy tím správným směrem." S těmito slovy přešel ke katedře na stupínku. Hermiona si všimla, že na ní leží dva pergameny. Jeden z nich byl její vlastní, s poznámkami z myslánky. Druhý byl jeho a byl popsaný stejně neuspořádaně.

"Tak jo," souhlasila a postavila se před něj.

Snape očima pročítal oba pergameny, než se rozhodl, které z jeho dotazů jsou ty nejdůležitější.

"Jak vypadal povrch lektvaru poté, co začal vřít?"

Hermiona svraštila čelo, jak usilovně přemýšlela. "Hezky se třpytil. Skoro jako kdyby na hladině plavala vrstva diamantů," vysvětlovala a přikývla, aby potvrdila svoje slova. Snape si udělal poznámku. Hermiona si v duchu vyčítala, že si to nezapsala. "Omlouvám se, že jsem to zapomněla napsat."

K jejímu překvapení Snape odmítavě mávnul rukou. "Pokud jste schopná tyto informace sdělit dodatečně, není to žádný problém." Odmlčel se, a když si všiml jejího úžasu, zašklebil se. "Ať vás ani nenapadne to použít v nějaké zkoušce z lektvarů!" dodal a Hermiona se ušklíbla.

"To přece..."

Snape význačně zavrtěl hlavou a obrátil svou pozornost zpět k poznámkám. "Pamatujete si, jestli byl lektvar zahřátý ještě předtím, než Červíček zapálil oheň?"

Hermiona se snažila vzpomenout, ale nakonec pokrčila rameny. "Nevím. Rozhodně nebyl horký. Neodvážila jsem se ho dotknout."

"To bude stačit," odvětil okamžitě Snape a Hermiona se mírně vyděsila. "Nikdy jsem nezkoušel, jestli lektvary ve vzpomínkách jsou účinné, ale rozhodně to nehodlám testovat na vás." Chvíli se jí díval přímo do očí a Hermiona cítila, jak se jí tělem šíří vlna tepla. Pak Snape několikrát zamrkal a znovu se začetl do poznámek.

"Jak dlouho trvalo, než se začal vařit?"

"Moc dlouho ne, bylo to hodně rychlé."

Snape zamyšleně pokýval hlavou. "Buď byl už teplý, nebo ho Červíček nějak uspíšil. Myslím, že to musel být ten první případ."

Hermiona nakrčila čelo, zatímco o tom přemýšlela. "Můžu se na něco zeptat?"

"Protože zrychlené zahřívání lektvaru by mohlo uškodit a Temný pán by se nespokojil s méně kvalitní verzí, když může mít mnohem lepší výsledek. I když je téměř troufalé předpokládat, že by Pettigrew byl schopen připravit kvalitní lektvar. Ale to sem teď nepatří." Snape přestal věnovat pozornost jejímu pobavenému úsměvu a vrátil se zpět k pergamenům.

"Smícháte žaberník s práškem z netopýřích drápků, slečno Grangerová. Ale opatrně, směs je výbušná!"

Oba se vrátili k pracovnímu stolu a Snape pro ni přitáhl další židli a podal jí hmoždíř. Hermiona nabrala trochu žaberníku, který tenkrát při druhém úkolu Turnaje Harrymu tolik pomohl, a přidala k němu několik špetek prášku. Pak začala velmi opatrně kroužit paličkou, hmoždíř přitom držela tak daleko od sebe, jak to jen šlo.

"Jaký účinek má žaberník v lektvaru, je-li takto připraven?" zeptal se náhle Snape.

Vzpomněla si, že ve Scarborough četla knihu, v níž byly popsány různé účinky žaberníku. Nečinilo jí tedy potíže otázku zodpovědět: "Dlouhodobě zásobuje lektvar kyslíkem a učiní ho tak mimořádně stabilním. Kyslík kromě toho zvyšuje efekt spalování, které umožní uvolnění duše z těla."

Teprve když dopověděla, pochopila, co to znamená, a musela nasucho polknout. Netoužila vůbec vědět, jak to bude přesně působit. Tímhle lektvarem budou muset zničit Voldemortovo tělo, to jí došlo, ale spalování nebyl ten způsob, na který by ji napadlo pomyslet.

"Velmi dobře, slečno Grangerová. A jaký účel má prášek z drápků netopýrů?"

Profesor se zřejmě rozhodl, že tenhle den stráví jejím učením, a Hermiona proti tomu nic nenamítala.

"Slouží jako nosná substance pro žaberník a umožňuje, že se obsahové látky vstřebají do krevního řečiště a distribuují po celém těle."

Bude to, jako by se chtěl propálit ven z jeho žil. Taková ohnivá bouře v jeho těle. Nic lepšího si ani nezaslouží.

Snape přikývl na souhlas, skoro jako by četl její myšlenky. "Co musíme ještě přidat, aby toto spalování vůbec mohlo začít?"

Hermiona se musela k odpovědi donutit. Představa účinků tohoto lektvaru teď v její hlavě nabyla konkrétní formy. Už teď mohla téměř cítit pach spáleného masa a dělalo se jí z toho nevolno.

"Existuje více možností." Polkla. "Nejúčinnější by byly strouhané dračí plíce, ale i koncentrovaný výluh z pera fénixe nebo ohňové květiny bude působit." Rozklepaly se jí ruce a místností se neslo roztřesené cinkání paličky o stěny hmoždíře.

Když si toho Snape všiml, odložil stranou svou rozdělanou práci a uchopil ji za ruce. Uklidňující teplo jí začalo proudit do těla a Hermiona zavřela oči, zhluboka dýchala a cítila, jak se jí zklidnil tep.

"Je mi to líto," zašeptala. Snape její ruce pustil.

"Nemusí. Tento lektvar bude mít katastrofální následky a nepřeju nikomu, aby tomu musel být svědkem. Zejména protože vy sama, bohužel, dokážete přijít s vysvětlením pro ten nejtěžší ze všech problémů."

Hermiona se na něj podívala s otázkou v očích. Snažila se vzpomenout si, co přesně řekla, protože nechápala, co tím míní.

"Ten lektvar působí zevnitř ven," vysvětlil. "Temný pán ho musí vypít."

ooOoo

Celý den soustředěně pracovali a Snape Hermioně příležitostně kladl otázky. Tak se mu podařilo, že sama dokázala najít vysvětlení pro jeho pokusy a ve smysluplném kontextu přijít s řešením. Například když dospěli do fáze zakonzervování lektvaru a museli se vypořádat s jeho hořlavostí.

"Je to jen nosná substance a přitom se ten zatracený prach vzněcuje sám od sebe!" klel Snape a Hermiona se přikrčila. "Hezky po pořádku... co si myslíte, slečno Grangerová, že bychom měli teď udělat?" zeptal se smířeně.

Hermiona se odhodlala na něj podívat. Chvíli bylo v laboratoři naprosté ticho, kromě tichého bublání lektvarů. Obličej měla zrudlý horkem a zdobilo ho několik čmouh od sazí. Ani Snape se zcela nevyhnul následkům požáru. Už si všimla, že i on se v myšlenkách občas zatoulá jinam, ale neodvážila se ho na to zeptat.

Nálada je už i tak dost explozivní.

Nakonec se k ní otočil s rukama v bok a vyzývavě se na ni díval. Čekal nějakou odpověď. Hermiona se vytrhla ze svého zamyšlení.

"Neměli bychom přidat několik slz fénixe? Mají moc udržet oheň pod kontrolou, dokud se vlivem tělesného tepla nezahřejí a nevypaří se," řekla spíše šeptem než nahlas.

Snape přikývl. "Velmi dobře. A proč jsme to neudělali už předním, než nám lektvar několikrát vybuchl?"

Vůbec se nejednalo o řečnickou otázku, jak si užasle uvědomila. Usilovně přemýšlela, než ji napadlo očividné.

"Protože slzy fénixe mají také silný léčivý vliv a jejich použití sníží účinnost lektvaru. Dokud je aspoň nějaká naděje, že to půjde bez nich, měl by o to člověk pokusit."

Snape znovu přikývl a rukou si otřel čelo. "Nemyslím, že nám zbývá jiná možnost. Lektvar je hotov a je tak jako tak velmi silný. Ale nelíbí se mi to." Zamračil se a pokrčil rameny, než začal připravovat přísady na další lektvar.

"Přineste Fawkese!" přikázal jí pak a Hermiona se na dvacet minut vzdálila.

Protože samozřejmě profesor Brumbál využil příležitost a vyzpovídal ji, jak postupuje vývoj lektvaru. Nepustila se do žádného podrobného výkladu, samotné se jí nelíbilo, že se zasekli na nosné substanci. Bývalý ředitel však pochopil, že to není nijak snadné, a ochotně jim půjčil svého fénixe.

Zbývající čas v laboratoři byl pak jednoduše omamný. Snape byl sice vyčerpaný a podle toho se také choval, avšak tichý zpěv fénixe, jenž se usadil na opěradle židle a se zájmem je pozoroval, Hermionu zvláštním způsobem uvolnil a uklidnil. Fawkese vždy považovala za úžasného tvora, ale nečekala, že jeho společnost bude tak příjemná. Měla pocit, že ten pták ví, že se mezi nimi jedná o víc než jen o "slečnu Grangerovou" a "pana profesora". Vibrující tóny písně jí pronikaly pod kůži a naplňovaly ji nadějí, kterou od té noci, co strávila vedle Snapea, necítila. Jako by Fawkes splnil její nejnaléhavější přání - touhu po naději.

A přestože se Snape snažil nedávat nic najevo, fénixova píseň působila i na něj. Čas od času na ní spočinul očima a při tom pohledu jí tělem proběhlo mrazení, které za sebou zanechávalo pocit příjemného vzrušení a způsobilo, že se nevědomky jemně usmívala.

V laboratoři panovalo horko díky ohňům rozdělaným pod několika kotlíky. Přítomnost fénixe ten pocit jen zvyšovala, a oba se začali brzy potit. Kdykoliv pak kolem ní Severus prošel, jeho rozvířený hábit se vždy lehce otřel o její tělo. Hermiona se pokaždé potichu zhluboka nadechla, doufajíc, že si toho nevšiml. Nádherně voněl po rakytníku řešetlákovém, hořícím dřevu a potu.

Od posledního večera ve Scarborough její touha po jeho těle neustále rostla. Atmosféra v laboratoři během odpoledne houstla. K večeru už byla ochotná tvrdit, že tohle je ten nejerotičtější zážitek, jaký kdy měla. Přesně ve chvíli, kdy k tomuto závěru došla, Snape rozhodl, že pro dnešek už toho udělali dost.

"Měli bychom už skončit s vařením. Ztrácíme schopnost se soustředit." Rukou si roztržitě přejel po čele. Hermiona zklamaně přikývla.

"Možná bychom měli ještě chvíli bádat na teoretickém poli. Mohla bych vám při tom pomoci."

Snapeovi připadala myšlenka strávit s ní více času ve své kanceláři zároveň příjemná a odporná, protože mu přes obličej přeběhly všechny možné odstíny pocitů od averze až po náklonnost. Nakonec vyhrálo něco, co sama pro sebe označila za touhu, protože přikývl a pak se opět otočil ke kotlíku.

"Běžte do mého kabinetu a začněte. Já tu vše uklidím a pošlu Fawkese zpátky k řediteli."

"Nemám ho tam odnést?" nabídla mu. Sice se jí nelíbilo, že se Snape vyhýbá bývalému řediteli, ale nebude ho nutit, aby tam chodil.

"To není nutné. Může si tam doletět sám." Na jeho příkrá slova odpověděl Fawkes popuzeným zavřísknutím a roztáhl křídla. "Vidíte?" okomentoval to Snape. Hermiona se zasmála a odešla do jeho kabinetu. Dnes odpoledne měl více takových záchvatů drsného humoru a ona si uvědomila, že se jí líbí.

Po dnešním odpoledni mohla říct, že věci mezi nimi jsou v nejlepším možném stavu. Oba zachovávali nutný odstup, neboť oba si byli vědomi dosahu nevhodného chování. Pokud by se někdo, kdo nepřísahal, že si vše nechá pro sebe, někdy dozvěděl o událostech ve Scarborough, snesly by se na ně velké nepříjemnosti.

Co ji ale nejvíce udivovalo, že Snape se této dohodě bez výhrad podvolil. Ani jednou nevyvolal zdání, že by ji chtěl od sebe odstrčit. Nezáleželo na tom, jak se k ní choval; zdálo se, že náklonnost, kterou jí přiznal ve svém domě, už u něj nebyla nadále nevítaná. Vypudil ji z mysli, stejně jako ji, jen na tak dlouho, dokud to bylo nutné. Byla si jistá, že kdyby to okolnosti dovolily, dovolil by jí přiblížit se víc.

S těmito nanejvýš uspokojivými myšlenkami si vzala jednu z jeho knih a pohodlně se usadila do křesla před krbem. Po horké laboratoři bylo v kabinetě možná až příliš chladno. Na chvíli si pohrávala s nápadem, že v krbu zapálí oheň. Zamítla ho, když si rukou přejela přes obličej a zjistila, že je příšerně rozpálená a zpocená. Její tělesná teplota musí dosahovat neskutečných výšek. Nebylo by moudré, kdyby se ji snažila ještě zvýšit.

Ponořila se tedy hlouběji do křesla a s hrůzou cítila, jak se jí únavou zavírají oči. Snape ještě pořád uklízel v laboratoři a tak si dovolila je na pár minut zavřít a oddat se lehkému podřimování.

Jen na pět minut.

ooOoo

Hermiona se zděsila, když si uvědomila, že místo několika minut podřimování upadla do hlubokého spánku. Vzbudila ji jednak noční můra s Voldemortem a Červíčkem v hlavních rolích, jednak pocit, že se něco opatrně rozprostřelo přes její tělo.

Se zamrkáním otevřela oči. Před sebou měla Snapeův obličej, jenž se nad ní skláněl s dekou v rukách, kterou přes ni přehazoval. Hlavu měla opřenou o područku křesla, a teď, když byl Severus tak blízko, musela začít dýchat ústy a po celém těle ji zase příjemně zamrazilo.

Snape si hned všiml, že je vzhůru, nicméně se neodtáhl. V obličeji měl stále několik šmouh od sazí. Vyvolaly v ní nebezpečně svůdnou touhu, že natáhla ruku a setřela je. Do obličeje mu přitom spadlo několik pramenů vlasů a přilepily se na čelo; i to považovala za svůdné.

Dívala se mu přímo do očí a měla dojem, že v nich vidí hlubokou touhu. Tak moc ho chtěla líbat a cítit. Během práce v laboratoři, když byla obklopená horkem a jeho vůní, se v ní probudila žádostivost. Přestože si myslela, že horkost už dávno opustila její tělo, teď se vrátila plnou silou a nepřestávala pulsovat.

"Profesore Snape," zašeptala. Jeho obočí se nepatrně pohnulo. "Myslíte si, že by bylo neslušné, kdybych vás teď políbila?" Nedokázala svému hlasu dodat na síle a tak zůstala u šeptání.

Snapeovi se rozšířily oči. Zdálo se, že ví zcela přesně, co tu vlastně dělají, přesto se vůbec nepohnul.

"Mohu vám slíbit, slečno Grangerová, že s tím bych nemohl souhlasit."

Hermiona spolkla narůstající zklamání.

"Ale považuji za nemožné vám v tom zabránit."

Plaše se usmála.

Ruce vytáhla z pod deky a pomalu je zvedla k jeho obličeji. Položila je na jeho rozpálené tváře, palcem setřela poslední šmouhu a s uspokojením sledovala, jak zavřel oči.

Ruku rychle vymrštil vpřed a opřel se o područku křesla, zatímco Hermiona se k němu naklonila a nosem se otřela o jeho obličej, než se dotkla jeho rtů svými a začala tenhle velmi chutný kousek svého učitele ochutnávat.

Nejprve jí Severus dovolil se mazlit jen s jeho rty, pak ale po nich přejela jazykem a vyžádala si vstup do jeho úst. Pouštěl ji tam velice pomalu, a když se konečně jejich jazyky setkaly a začaly okolo sebe tancovat, vydala ze sebe tiché zasténání.

Tělem se jí rozlévalo horko a srdce jí bušilo tak nahlas, že jeho tep cítila až v hlavě a pažích, v břiše a dokonce i nohách. Vlny adrenalinu a endorfinu jí proudily žilami, dokud nedorazily v bouřlivém vlnobití do její hlavy a nenaplnily její rty horoucím brněním.

Potom se Severus posunul a opřel si čelo o její. S těžkým oddechováním zoufale hledal sebekontrolu. Sama se snažila o to samé, nikdy neměla v úmyslu zajít dále. Sex v kabinetě učitele nebylo něco, co by si chtěla vyzkoušet. Ne že by měla něco proti sexu s ním, naopak, ale obávala se toho, co by mohlo přijít pak.

"Pro dnešek byste měla už skončit, slečno Grangerová. Je už osm hodin a vy jste zcela vyčerpaná. Vyspěte se a zítra budeme pokračovat. Myslím tím s vařením lektvaru!" Poslední slova dodal hodně rychle a ona se musela kousnout do rtu, aby potlačila zasmání.

"S čím jiným, pane," poškádlila ho. Odpovědí jí byl přísný, přestože pobavený pohled.

Zavřela knihu a odhrnula deku, postavila se a rozpletla si cop. "Přeji vám hezký zbytek večera, pane," rozloučila se nakonec tónem hlasu, ze kterého se jí podařilo vyloučit jakékoliv náznaky svádění. To byl možná důvod, proč Snape odpověděl.

"Děkuji, vám také," řekl, ale do očí se jí nedíval.

Na chodbě se Hermiona opřela o zeď, studené ruce si položila na svá horká líčka a několikrát se zhluboka nadýchla.

"Musím být šílená," zamumlala stále polapená ve víru emocí, jejichž nástup ji opravdu překvapil. Nutně potřebovala sprchu, aby Harryho nenapadly nesprávné myšlenky, až s ním bude později mluvit.