Kapitola 49 - Tanec kolem narozenin

(Isaac Danielson - Power)

ooOoo

Ve dnech po tom, co Harry obdržel moc profesora Brumbála, měla Hermiona zase jednou pocit, že život se skládá jen z okamžiků, které buď pádí velkou rychlostí, nebo se naopak nesnesitelně táhnou jako lepivá žvýkačka.

Harry byl zaměstnaný získáváním kontroly nad novou mocí. Už několikrát se stalo, že během vyučování předvedl něco neobvyklého. Například se mu podařilo převrátit celou třídu vzhůru nohama, takže stáli na stropě a všechny věci na stolech spadly, protože převrácení se týkalo i jich. Jen profesorka McGonagallová to nepovažovala za legrační a okamžitě kouzlo ukončila. Profesoři se zoufale snažili zklidnit stále přicházející dotazy, pokud sami nekladli otázky, protože ne všichni byli zasvěceni do nedávných událostí.

Ron to všechno pozoroval z povzdálí a Hermiona se mnohokrát musela donutit k tomu, zajít za ním a ukázat mu, že se s ním pořád počítá. Pokud to tak tedy stále bylo, sama už nevěděla, zda je ona součástí toho všeho.

Ale Ron jí byl za ta gesta vděčný a oběma to aspoň odvádělo pozornost jinam. Ronovu od skutečnosti, že navzdory své účasti v boji proti Voldemortovi nevystoupil z Harryho stínu a asi ani nikdy nevystoupí, Hermionu od čekání na zprávu od Snapea.

Vteřiny, minuty, hodiny a dny proběhly kolem a ona ještě neviděla ani cíp jeho hábitu. Její koncentrace zeslábla a poprvé v jejím životě se pro ni učení stalo prací. Znalosti k ní už nepřicházely samy od sebe a ona musela bojovat o to, aby si všimla i těch nejjednodušších věcí. Madame Pinceová jí v těchto dnech často věnovala káravý pohled, když si kvůli frustraci povzdechla příliš nahlas.

Žádný vzdech však vůbec nic nezlepšil. Snape i nadále jako by se propadl do země a ona ho respektovala dost na to, aby šla vědomě proti jeho přání. Ani jednou se nepřiblížila ke sklepení, přestože to pro ni byla ta nejtěžší zkouška. Vydržela to však a byla připravená obstát na jedničku.

ooOoo

"Harry, polož tu hůlku!"

V Ronově hlase zazněla panika, když ji jeho nejlepší přítel vzal do ruky, aby si toasty naplnil talíř. Harry se zdviženým obočím zkoumal Ronovu tvář a pak to s povzdechem vzdal. Hermiona to pozorovala napůl pobaveně a napůl s obavami.

"Nějak se přece musím naučit, jak zacházet se svou mocí," rozhořčil se Harry.

"Taky se naučíš. Ale ne u snídaně. Myslím, že větší část přítomných by ráda přežila následující půlhodinu," odpověděla Hermiona lehce ironickým hlasem a usmála se na něj.

"Buď ráda, že máš dneska narozeniny..." pohrozil jí Harry s dramaticky zúženýma očima. Hermiona se na něj jen ušklíbla.

"Tenhle den mám skutečně ráda."

Harry se chystal odpovědět, ale přesně v tom okamžiku se nad jejich hlavami ozvalo třepotání křídel a od stropu Velké síně se sneslo šedé mračno poštovních sov. Všude kolem se ozývalo houkání a kvůli té tlačenici napadalo strávníkům do talířů a sklenic větší množství peří.

V Ronově sklenici přistálo tmavě šedé pero z křídla. "Fakt skvělé," zabručel a vylovil tu monstrózní věc z dýňového džusu. S odporem ho hodil za sebe na podlahu a protočil oči.

Hermiona se odvrátila, když před ni spadl dopis. Byla ráda, že už dosnídala, protože ještě před třemi minutami měla na talíři toust natřený silnou vrstvou marmelády. Důkladně prozkoumala obálku, když se snažila určit, od koho je. Přání k narozeninám jí byla doručena už ráno přímo do jejího pokoje. Od Snapea žádné blahopřání nepřišlo a musela se hodně snažit, aby ignorovala zklamání, které při tom cítila. Přesto stále doufala, že jeho přetrvávající nezájem už brzy skončí.

Srdce jí radostně několikrát poskočilo, když skutečně poznala jeho úzké písmo. Rozhlédla se, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje a nevšimne si, že jí Snape poslala dopis. Bylo skutečně neuvěřitelné, jak neopatrný byl. Jako by byl nějaký problém, aby jí ho poslal už ráno.

Vrátila svou pozornost zpět k pergamenu, a když ho rozevřela, zklamaně zjistila, že se jedná spíš o krátkou poznámku než o skutečný dopis.

'Přijď dnes večer v osm k přemisťovacímu bodu. Obleč si něco pěkného! Všechno nejlepší k narozeninám.'

Hermiona překvapeně zdvihla obočí. Chtěl ji vzít ven?

Já mám rande? Se Snapem?

Když si schovávala dopis do kapsy u hábitu, přihlouple se usmívala. Dnešní den se jí začínal líbit čím dál víc!

ooOoo

Někdo se ale rozhodl, že na své osmnácté narozeniny si nezaslouží mít pěkné počasí. Musela tomuto někomu dát za pravdu. V loňském roce byla hodně zlobivá holka, a vůbec toho nelitovala. Nehledě na to, co musela udělat v poslední bitvě.

Musela to udělat!

Rychle tuhle myšlenku zapudila.

Proto jí nemohlo žádné hřmění ani blýskání, žádný déšť ani temnota pokazit dobrou náladu, která ji doprovázela po celý den. Zapojení v hodinách ji vrátilo do její dřívější formy, což profesorka McGonagallová vzala se spokojeným úsměvem na vědomí. Harry a Ron se samozřejmě pokoušeli přijít na vhodnou příčinu její náhlé dobré nálady, která by neměla nic společného se Snapem. Hermiona hádala, že skutečný důvod ignorovali v naději, že tak přestane existovat. Jako kdyby to už někdy fungovalo.

Když Harry pověděl Ginny o záhadném dopisu, její oči nadšením zazářily. "Dnes po škole u tebe?" zeptala se Hermiony, aniž by si všímala Harryho obejmutí.

Hermiona rychle přikývla. Chtěla, aby jí Ginny pomohla vybrat šaty, jak to už udělala tenkrát na Vánoční bál, když se konal Turnaj tří kouzelnických škol. Dneska ale bude muset vypadat mnohem líp než tenkrát. Chtěla Snapeovi vyrazit dech.

ooOoo

"Co myslíš, že s tebou bude dneska dělat?" zahuhňala Ginny, protože mezi rty svírala vlásenky a pracně se pokoušela ty pružné drátky dostat pod kontrolu, zatímco upravovala Hermioninu hřívu do elegantního drdolu. Samozřejmě přitom hojně využívala svou hůlku.

"Nevím," odpověděla Hermiona a zpocenýma rukama si znovu uhladila hebkou látku šatů. Rozhodla se pro černé šaty na ramínka až na zem, které měly těsně pod jejími prsy mašli a dekolt vyplněný jemnou krajkou. Později si ještě oblékne krátké sáčko a na celý večer tak odloží svůj obvyklý vzhled čarodějky.

"Kruci písek!" ozvala se za ní otráveně Ginny a nechala spadnout několik pramenů vlasů, které až do té doby svírala v dlani. Následovalo několik dalších nezřetelných zaklení. Hermiona si začala nervózně pohrávat se svými prsty.

"Jako bych se necítila úplně stejně," zamumlala a skousla si spodní ret.

"Hermiono! Nech svoje rty na pokoji! Mysli na rtěnku!" napomenula ji Ginny. Hermiona přešla skutečnost, jak může vědět, co dělá, když nesedí před zrcadlem.

"Pardon."

Ginny se mlčky dala znovu do svého úkolu. Sesbírala uvolněné vlasy a o čtvrt hodiny později byla už její kudrnatá hříva spoutaná do elegantního účesu, s několika volnými prameny, které se jí kroutily kolem obličeje.

Ginny si ji zkoumavě prohlédla. "Ujde to," prohlásila po chvíli.

Hermiona začala panikařit, zatímco vlásenky popuzeně vykřikly.

Tenhle zvyk všechno oživovat se může stát ještě velkým problémem.

"Ujde to není dost dobré, Ginny!" vykřikla Hermiona, aniž by vzala na vědomí sponky ve vlasech, a odběhla do koupelny, aby mohla svůj účes podrobně prozkoumat. Musela přiznat, že Ginny odvedla dobrou práci. Přesto si na několika místech lehce setřela make-up a doufala, že zbytek není příliš nápadný.

"Vypadáš dobře, Hermiono," uklidňovala ji Ginny mírně nervózním hlasem. "Ale zajímalo by mě, jak tahle vystrojená chceš odejít z hradu."

"Neviditelný plášť," poznamenala Hermiona a snažila se odstranit flek na své bradě.

"Ty máš neviditelný plášť?" podivila se rusovláska.

"Dal mi ho Severus. Koukni se mi sem, nemám tady uhrák?" Vystrčila na svou kamarádku bradu a prstem ukázala na inkriminované místo.

Ginny odtáhla její ruku stranou a pak protočila oči. "Ne, to je jen stín! A kdyby sis to tak netřela, nebylo by to takhle červené."

Hermiona zrudla a zoufale zafňukala. "Ztrapním se, Ginny... bude to hrozné..." Znovu se otočila k zrcadlu a podrobila svoje oči dalšímu důkladnému zkoumání.

"Neztrapníš! Tedy kromě toho, že tu budeš ještě dlouho postávat a prohlížet se. Měla bys radši vyrazit!" Ginny ukázala na hodiny v jejím pokoji. Hermiona měla na chvíli pocit, že jí přestalo bít srdce, na rozdíl od vteřinové ručičky, která se pobaveně ohnula a udělala na ní dlouhý nos.

"Proč jsi mi to neřekla dřív?" vyjekla hystericky Hermiona a vrhla se ke skříni. Za necelých deset vteřin seslala na sponky ve vlasech Silencio a zmizela pod neviditelným pláštěm. Ginny zaregistrovala její odchod jen díky tomu, že se prudce otevřely dveře a následně se hlasitě zabouchly.

ooOoo

Hermiona měla tváře vzrušením a námahou červené, když ve svých lodičkách běžela přes nerovnou půdu. Snape už na ni čekal u přemisťovacího bodu. Jeho černá silueta nějakým zvláštním způsobem působila nostalgicky, hlavně vzhledem k tomu, že už ho nikdy nebude muset vyzvedávat po setkání.

Až když stála přímo před ním, sundala si plášť a mírně potřásla hlavou, když se na ni pousmál. "Nemůžu tě vůbec vylekat, že?" zeptala se potichu s nakloněnou hlavou. Cítila se nesmírně příjemně, když ho mohla konečně vidět a dokonce se ho dotknout.

Zatraceně, tenhle cynický bastard mi vážně chyběl!

Severus zavrtěl hlavou a odpověděl: "Vylekat ne. Ale ohromit ano. Vypadáš nádherně."

Hermiona se začervenala a udělala malé pukrle. Očima ho přitom neustále sledovala a všimla si, že vyměnil svůj jednoduchý černý hábit za poněkud rafinovaněji černý hábit. Musela potlačit úsměv.

"Děkuji, ty také - jako vždy."

Severus zdvihl jedno obočí a poněkud rozčarovaně se na ni podíval, jako by pochopil, co tím myslí. "Existuje důvod, proč právo k vyslovování komplimentů mají jen muži."

"A ten je?"

"Nemusí mrhat drahocenným časem na to, aby hledali vhodný hábit."

Poté k ní natáhl ruku, kterou Hermiona pobaveně a trochu nervózně uchopila.

"Smím prosit?" zeptal se Severus formálně.

"Ale samozřejmě. Jinak bychom marnili drahocenný čas..."

Blýsknul po ní očima způsobem, který Hermiona nedokázala zcela rozluštit. O chvíli později byli pryč.

ooOoo

Snape ji zavedl do malého podniku v jedné boční uličce u Příčné. Hermiona se s vykulenýma očima rozhlédla po příjemné restauraci. Byla zařízená trochu tmavými barvami, ale nepůsobila hrozivě, nýbrž tiše a téměř romanticky. Uprostřed místnosti byl prostorný taneční parket, na kterém se už otáčelo několik párů, a kolem něj byly v malých výklencích, jež poskytovaly dostatek soukromí a klidu, rozmístěny stoly.

Hosty obsluhovalo několik formálně oblečených číšníků, kteří zapisovali objednávky pomocí bleskobrků. Hermiona si vzpomněla na Harryho zkušenosti a pomyslela si, kolik z těch per tady by mohlo zapisovat podobně volným způsobem.

Konečně se k nim přiblížil jeden z číšníků, převzal Hermionino sako a Severusův hábit a odvedl je k jejich stolu. Položil na stůl dvě menu a zeptal se jakoby nastydlým hlasem: "Budete si něco přát?"

Snape se na Hermionu podíval s vysoko vytaženým obočím, zatímco ona se nervózně nadechla. Co si tak člověk může objednat, aniž by se podíval do menu? Vodu? Nějaký alkohol?

Pomoc?

"Ne, zatím ne, děkujeme," odpověděl nakonec Snape. Když číšník s malou úklonou odešel,

Hermiona si slyšitelně oddechla.

Snape se na ni pobaveně podíval. "Vycházím z toho, že jsi v takovéhle restauraci ještě nikdy nebyla?"

Hermiona jen zavrtěla hlavou. Nejraději by mu řekla, že to není restaurace, co ji dělá nervózní, ale jeho vzhled. Čekala, jestli jí dá nějaké znamení, jak to teď mezi nimi je. Pomalu tři týdny o něm vůbec neslyšela a on se chová, jako by se nic nestalo. "Ale líbí se mi tu," řekla nakonec a usmála se na něj.

"V to jsem doufal." Severus otevřel menu a Hermiona ho napodobila.

Jídelní lístek začal tichým a monotónním hlasem odříkávat nabídku a několikrát upozornil na nabídku dne: telecí roládu s rukolou a slunečnicovým chlebem. Hermiona věděla o této zvláštnosti kouzelnických jídelních lístků, ale byla zvyklá, že jednotlivé pokrmy a reklamy se tak hlasitě překřikovaly, že si většinou vzala to první, co uviděla, jen aby mohla menu co nejrychleji zase zavřít. Byla příjemná změna, moci si nabídku takhle příjemně poslechnout.

Netrvalo dlouho se rozhodnout, co si dají. Severus kývl na číšníka a objednal. "A k tomu si vezmeme červené víno," dokončil a bleskobrk vedle něj zapisoval tak zuřivě, až Hermiona pochybovala, že je to všechno správně.

"Vážně by mě zajímalo, co všechno to pero zapisuje," zašeptala s očima upřenýma na vzdalujícího se číšníka.

"Všechno," odpověděl Snape a přitáhl tak k sobě její pozornost.

"Co tím myslíš?"

Severus se nadechl a začal jí vysvětlovat odlehčeným tónem, který u něj dosud neslyšela: "Jak vypadají tvoje vlasy, jestli se zdáš být spokojená se svým výběrem, co děláš s rukama, kam se díváš..."

Hermiona zrudla. "A... to zapisují věci jenom o mně?" vzpamatovala se, ale stálo ji velkou námahu, aby si udržela klidný hlas.

Severus se trochu předklonil a vzal do ruky svou sklenku s vodou. Ukazováčkem téměř něžně přejel po lesklém skle, zatímco svoje oči nespustil z jejího obličeje. "Když se někdy výjimečně soustředí na to podstatné..."

Hermioně vyschlo v ústech. Rychle popadla svou sklenku s vodou, na což se Severus potichu zasmál. Hermiona si dvakrát dlouze odpila a postavila skleničku zpět, ale nepustila ji. Dlaně jí pulsovaly horkem a chladné sklo na ni mělo téměř omamující vliv. Jestli vypadá tak, jak se cítí, mohla si Ginny ušetřit práci s líčením a účesem.

"Co se ti nezdá?" zeptal se Severus vážným tónem a postavil svůj nápoj na stůl.

Hermiona si tlumeně povzdechla. "Všechno... Nechápej mě špatně, Severusi, je to úžasné. Ale jsem z toho zmatená." Zmlkla a sklíčeně se na něj podívala. "Skoro tři týdny jsem o tobě neslyšela ani slovo. Dělala jsem si starosti, měla výčitky kvůli tomu, co jsem ti udělala, když jsem tě k tomu přemluvila. A teď mě vezmeš ven a chováš se, jako by se nic nestalo. Jako bys mě nikdy neodmítl. Nerozumím tomu. Proč ty tři týdny? Proč teprve teď?"

Snape teatrálně protočil očima a řekl: "Teď mi aspoň nikdo nemůže předhazovat, že jsem se zapletl s neplnoletou dívkou." V hlase mu zaznívalo vyčerpání.

Hermiona se na něj nevěřícně podívala. "To je všechno? Ty mě necháš čekat zatracený tři týdny, protože podle mudlovských zákonů nejsem plnoletá? A to přestože oba dobře známe magické právo, podle něhož jsem plnoletá už celý rok?"

Jestli odpoví "ano", odcházím!

Chvíli trvalo, než se mu podařilo překonat hněv, ale pak sklopil hlavu. "Ne." 

To máš teda velké štěstí, milánku!

Po dlouhé době, kdy si pečlivě rozmýšlel odpověď, to nakonec vzdal. "Chci tě, Hermiono. Chci tě od té doby, cos mě málem nechala ležet na pozemcích. A chci tě stále víc." Lehce zavrtěl hlavou a výsměšně se zasmál. "Měl jsem pravdu ve svém odhadu, že tahle moc je hlasem rozumu. Ale nedržela mě od toho, abych tě nesnášel, zabraňovala mi po tobě dychtit tak, jak bych nikdy neměl. Ty zatracený tři týdny jsem se pokoušel si vzpomenout, proč bych se těch důvodů nepodlehnout neměl vzdávat." Po delší chvíli pokračoval: "Ještě pořád to nevím."

Hermiona vydechla. Srdce jí bilo až v krku. Nasucho polkla a zamrkala, aby na něj nezůstala zírat. Potom se usmála a láskyplně se na něj podívala. "To byla ta nejlepší přednáška, kterou jste kdy měl, profesore Snape."

Severusovi zacukaly koutky úst potlačovaným smíchem. "Zanechte lichotek, slečno Grangerová, ty na mě neplatí." Ve svém nejlepším učitelském módu na ni zdvihl obočí.

Hermioně se po těle začal od žaludku šířit pocit jistoty a uvolnění. "To nejsou lichotky, pane. Něco takového nemám zapotřebí," odpověděla a když se mu v očích šibalsky zajiskřilo, věděla, že vztah předstírané lhostejnosti mezi nimi je pryč natolik, nakolik se toho pod nosem profesorky McGonagallové odváží.

Příště se z profesora Snapea stane Severus a neměla v úmyslu na tom cokoliv měnit. 

ooOoo

Ještě dlouho poté, co dojedli, zůstali sedět a bavili se o takové spoustě věcí, že Hermiona brzy nedokázala všechny vyjmenovat. Probrali snad úplně všechno - od výuky lektvarů po zdrbání všech profesorů, od Fénixova řádu po závěrečnou bitvu, mluvili i o dnech, které po ní budou následovat, a docela určitě by skončili u věcí, které mezi nimi zůstaly nevyslovené, kdyby se Severus nerozhodl nereagovat na jedno její stanovisko.

Přesto přese všechno Hermiona očekávala odpověď. Čas od času mu věnovala letmý pohled, které ale jako by se ponořily pod hladinu nějakého černého jezera.

Právě když ho chtěla znovu oslovit, zeptal se jí: "Zatančíme si?"

Natáhl k ní jednu ruku. Hermiona téměř podlehla panice, když pohledem těkala mezi jeho obličejem a tanečním parketem. Neuměla tančit! To, co předvedla s Viktorem Krumem na vánočním plese, bylo výsledkem nekonečných lekcí od Ginny. A hudba, která tady hrála, se k tomu druhu tance, který jakž takž ovládala, vůbec nehodila.

"Já... ehm... neumím tančit," přiznala nesměle po několika dlouhých vteřinách. Severus se ušklíbl.

"Konečně jsem našel něco, v čem nevynikáš," spokojeně zašeptal. Hermiona se na něj rozlobeně podívala a přiměla ho tak dodat: "Neboj, nenechám tě na holičkách. Povedu tě."

Dřív, než mohla něco namítnout, vzal ji za ruku a odvedl ji na parket, kde se s ní zaujal taneční postoj. Hermiona ztuhla a zírala na něj, zatímco se o ni pokoušel hysterický záchvat.

"Nech se mnou jednoduše vést," řekl jí potichu Severus. Hermiona se pod jeho černým uklidňujícím pohledem zachvěla a několikrát téměř klopýtla. "A přestaň být tak ztuhlá, u Merlina!" dodal po chvíli a několikrát jí svou rukou, položenou na jejím pase, zatřásl. Hermiona se donutila uvolnit držení těla. V duchu se sama sebe zeptala, jestli je vůbec možná se násilím uvolnit.

"Tanec je plynulý pohyb, Hermiono. Člověk se ho nemůže naučit jako teorii, bez ohledu na to, kolik tabulek s rozpisem kroků má. Tanec vychází z člověka. Je to jako vědět, kdy máš přidat jakou přísadu do lektvaru nebo kdy je lektvar hotový, aniž by ses musela dívat do návodu."

Hermiona vypustila nevědomky zadržovaný dech a uvolnila se v jeho náruči. "S tím ​vychází to z lov ka jsem měla vždycky problémy," rozpačitě zamumlala. V tom samém okamžiku však ucítila, jak ji na zádech pevně sevřel. Teplo jeho ruky procházelo látkou šatů a bylo příčinou mrazivého pocitu, který jí přeběhl po páteři, a když ji jemně pohladil, naskákala jí husí kůže. Zavřela na chvilku oči a potlačila zasténání.

"Já to vidím jinak," zašeptal nazpátek Severus s vědoucím pohledem.

Hermiona otevřela ústa, aby protestovala, ale slova jí sama odumřela na rtech. Místo toho se oddala jeho sevření a kopírovala jeho kroky, aniž by to vůbec tušila. Severus ji pomalu vedl do zadní části lokálu. Světlo tu bylo tlumenější než ve zbytku místnosti, hovor lidí tu nebyl téměř slyšet, a nebylo na ně odnikud přímo vidět.

Jenom hudbu slyšeli stejně hlasitě jako předtím. Hermiona znovu zavřela oči a nechala se jím slepě vést. Byl to neuvěřitelný pocit, tancovat s ním v takovém souladu. Jako kdyby zase spolu hráli na klavír ve Scarborough, avšak tohle bylo mnohem intenzivnější, protože neseděli jen vedle sebe jako tenkrát, ale dotýkali se svými těly.

Jakmile se jí podbřiškem začalo rozlévat teplo, uvolnila ruku z jeho sevření a pomalu jí přejížděla po jeho paži. S malým zaváháním se na něj podívala, aby zjistila, jak zareaguje. Díval se na ni bez výrazu. Nezdál se být překvapený, ale ani ji od toho neodrazoval.

Rukou došla až na jeho rameno a druhou pomalu zvedala k němu. Aby neztratila jeho oporu, oběma rukama ho objala za krkem a přitiskla se k němu. Ucítila nádhernou mužnou vůni, pod níž ale stále lpěl jemný náznak rakytníku.

Jakmile si byla jistá, že ji od sebe náhle neodstrčí, opřela se čelem o jeho hruď a dlouze vydechla. Když se jeho ruce sevřely kolem jejího pasu, láskyplně se přitiskla k jeho košili a otáčela hlavou tak dlouho, dokud neměla nos zabořený do prohlubně na jeho krku a nevdechla horoucí teplo vycházející z jeho kůže.

Z úst jí uniklo tiché povzdechnutí. Uvolnila sevření kolem jeho krku a jednu ruku mu položila na rameno, aby ji vzápětí přesunula na horní část jeho paže. Pod látkou košile cítila, jak se jeho svaly rytmicky napínají a uvolňují. Brnění v jejím břiše zesílilo.

Druhou ruku mu položila na záda, aby se k němu mohla ještě víc přitisknout. Hřbetem nosu přitom narazila do jeho brady. Několikrát zpomaleně zamrkala, pak ale hlavu opět natočila tak, aby se mohla co nejvíce nadechnout jeho vůně. Naprosto se ponořila do tepla jeho těla a objetí, které jí teď konečně bez zaváhání poskytl.

Hermiona skoro úplně zapomněla, že jsou v restauraci. Pohybovala se v souladu s jeho kroky a znovu ho jednou rukou objala kolem krku, aby si ho mohla přitáhnout těsněji k sobě. Rty krátce polaskala jeho ušní lalůček, čímž ho na chvilku vyvedla z rytmu. Když ho uslyšela tichounce zasténat, zasmála se.

"Miluj mě, Severusi," vyhrkla z náhlého impulsu. Její slova nebyla ničím víc než tichým vydechnutím, toužebným přáním. Cítila, jak se zachvěl. Druhou rukou ho konečně také objala kolem krku a silně si ho přitáhla k sobě. Stáli u sebe tak blízko, že jim to bránilo pokračovat v tanci.

Severus hlasitě polkl a zhluboka se nadechl. Hermioně tak prudce bilo srdce, až si myslela, že ho musí slyšet. Potom Severus řekl: "To dělám už hodně dlouho..."

Hermiona polkla a políbila ho na krku. Nedokázala ani zdaleka popsat reakci svého těla, kterou jeho slova vyvolala. Celá situace byla ve skutečnosti tak nereálná, že později měla potíže vůbec uvěřit, že se to skutečně stalo.

"U Merlina, to přece dělám!" zopakoval ještě jednou Severus. Hermiona s hlavou opřenou o jeho krk kývla.

O pár mučivých chvil později, během nichž se nosem otírala o jeho kůži a rty ochutnávala jeho vůni, se od ní odtáhl.

"A teď mě polib!" přikázala mu. Přes Severusův obličej přejel náznak smíchu, než se sklonil a udělal, co po něm chtěla.