Kapitola 50 - Narozeninový tanec

ooOoo

Hermiona čekala na rozloučení. Bylo to naprosto iracionální a ve skutečnosti to poslední, na co by měla dnes večer myslet. Ale byla přesvědčená o tom, že na to jednou dojde.

Severus ji vzal na tuhle úžasnou večeři a řekl jí, že ji miluje. Co víc by mohla od toho očekávat? Hlásek, který jí našeptával: "Všechno!", potlačila do pozadí.

Nikdo nedostane nikdy všechno!

Navzdory tomu vedle něj tiše kráčela k hlavnímu vchodu. Bylo dlouho po půlnoci. Všechna okna byla tmavá a celý hrad byl ponořen do naprostého ticha.

Merline, nechtěla, aby to někdy skončilo! Ne teď! Uplynulý večer byl příliš krátký na to, aby vyvážil týdny a měsíce čekání.

Přece se však uvnitř připravovala na rozloučení, zatímco mlčky vešli do vstupní haly, a proto ztratila část své vyrovnanosti, když ji Severus náhle uchopil za paži a jemným tahem ji vedl do sklepení.

"Nebo bys už šla raději do postele?" zeptal se s úsměvem, který ve srovnání s tím, jak mu zajiskřilo v očích, působil na jeho tváři jen jako něco náhodného.

Hermioně radostí poskočilo srdce. "Ne!" odpověděla rychle. Severus povolil sevření její paže a místo toho obtočil svou ruku kolem jejích prstů.

"Potom tedy, pokud bych směl poprosit..." Pokynul do tmavé chodby, která vedla k jeho pokojům.

Hermiona se nadšeně nadechla a přitiskla se víc k němu. Představu, že by mohli mít tu smůlu a potkat nějakého studenta nebo učitele, úplně vytlačila z mysli. Kdo - kromě Severuse - by v tuhle noční hodinu hlídkoval ve sklepení?

Severus ji zavedl do obývacího pokoje a postavil doprostřed místnosti, zády ke krbu. Ruce položil na její ramena a chvíli ji upřeně pozoroval s takovou intenzitou, že jí z toho naskočila husí kůže. Potom jí palcem přejel jemně přes rty. Hermiona měla pocit, jako by ochutnával kvalitní víno. "Nehýbej se!" přikázal jí a přestal laskat její rty.

Hermiona podrážděně nakrčila čelo, ale přikývla.

Přešel kolem ní ke krbu a rozžehl v něm oheň. Pak přešel přes pokoj a Hermiona musela silou potlačovat nutkání otočit se. "Co děláš?" zeptala se a s nevolí zaznamenala, že se jí přitom trochu třásl hlas - přičítala to však svému vzrušení. Tělo jí od posledního tance ještě nepřestalo pulsovat a líčka jí hořela, jako by zůstala dlouho ležet na slunci. Když k tomu přidala svoje ledové prsty, připadala si poněkud neskutečně.

"Brzy uvidíš," odpověděl Severus. Hermiona polekaně zalapala po dechu, protože se nepozorovaně postavil tak těsně za ni, že ucítila jeho dech na svém částečně odhaleném rameni.

"Musíš mě tak lekat?" Chtěla se otočit, ale Severus jí v tom zabránil. Úsměv, jenž si předtím pohrával s jejími rty, jí zmrzl na tváři.

"Nehýbej se!" přikázal jí znovu hlasem, který zněl spíš jako syčení. Hermiona nasucho polkla.

"Severusi, co děláš?" Srdce jí začalo prudce bušit a měla sto chutí utéct, ale neudělala to. Tu první noc ve Scarborough zněl jeho hlas totiž hodně podobně.

Severus neodpověděl, ale k jejímu překvapení začal pomocí kouzla odstraňovat z jejího účesu sponky a odkládat je na stolek. Jeden pramen vlasů za druhým se uvolňoval a s lechtáním jí dopadal na záda.

Hermiona se pomalu uklidnila. Věděla, kam by mohla tahle hra vést, jakmile se uvolnila poslední sponka a ona na zádech ucítila tíhu svých vlasů. Navzdory jemně se chvějícímu pocitu strachu jí uniklo povzdechnutí a měla co dělat, aby se jí nepodlomila kolena.

Chvíli poté se jí udělalo černo před očima. Nejdřív si zmateně pomyslela, že musela omdlít. Byl to však jen kus látky, kterým jí Severus převázal oči.

"Věříš mi, Hermiono?" zeptal se hlubokým, téměř vrnícím hlasem, jehož zvuk ji polaskal po těle jako jemný samet a v jejím klíně vyvolal pulsování.

Hermiona zaváhala na jeden úder srdce. Potom ještě jeden a ještě další.

Věřím mu?

"Ano." Strach se náhle vypařil jako pára nad hrncem.

Severus se potichu zasmál.

"Čemu se směješ?" Připadala si hloupě kvůli tomu, že zaváhala. A že on si toho očividně všiml. Ale nemohla si pomoci. Stalo se toho příliš mnoho, kdy si nebyla jistá, jak by se měla zachovat. A především se staly poslední tři týdny. Měla právo to zvážit v klidu.

"Je naprosto obdivuhodné, že i v situaci, jako je tato, odpovíš tím jediným správným způsobem." Jeho hlas se teď ozýval z druhé strany. Hermiona odhadla, že teď stojí vedle ní.

Nejistě tím směrem otočila hlavu a svraštila čelo. "Ty jsi věděl, co odpovím."

Přikývl a zdrsnělými konečky prstů ji jemně přejel po ramenou a pažích až k zápěstí. Hermiona se zachvěla a zadržela dech. Chtěla ho chytit za ruku, ale ta už zmizela z jejího dosahu. "Ale já bych ti nevěřil, kdybys odpověděla příliš rychle," dodal na vysvětlenou.

Hermiona si potichu odfrkla. "Ty jsi a už navždy zůstaneš nedůvěřivý," zamumlala a naslouchala jeho krokům, když se kolem ní přesouval. Na tváři ucítila letmé pohlazení, které se spíš podobalo lehkému závanu větru a po němž jí brněla kůže.

"Není možné být příliš nedůvěřivý."

Hermiona by ráda protočila oči, ale bylo by to zbytečné, protože by to stejně neviděl.

"Nicméně jde mi hlavně o to, abys nezapomněla, kdo jsem."

Ještě když mluvil, přešel na druhou stranu a dotkl se tam její ruky příliš krátce na její vkus. I tak ji tam začala brnět kůže.

Hmmm....

"Na to bych nemohla zapomenout," odpověděla podle pravdy a ucítila, že zůstal stát za ní.

"To je dobře." Prsty rozepnul první z dlouhé řady knoflíčků na jejích šatech.

Hermioně se zadrhl dech. "Ale jednou bych chtěla..." dostala ze sebe namáhavě, protože její pozornost odvádělo to, co dělal.

"Potom však..."

Druhý knoflíček.

"... bys mě..."

Další.

"... nemilovala."

Dva knoflíčky najednou.

"Potom by to byla jen směšná fantazie puberťačky, která se žene za svým snem."

Špičkou nosu jí přejel po odhalené kůži. Hermiona slyšela, jak zhluboka nasál vzduch a pomalu ho vypouštěl ven. Jeho dech na zádech chladil, až jí z toho naskákala husí kůže.

Když se narovnal, jeho vlasy ji polechtaly na zádech. Severus jí položil obě dlaně na lopatky přesně na to místo, kde se její kůže stala neuvěřitelně přecitlivělou díky jeho předchozí činnosti. Hermiona nedokázala potlačit dlouhý povzdech, když horkost zasáhla nervová zakončení v kůži a přiváděla ji do extáze.

Merline....

"Jak jsem řekla...", dostala ztěžka ze sebe a kousla se do spodního rtu. "... na to bych nemohla zapomenout."

Severus jí přehodil vlasy přes rameno a rty přejížděl po její šíji. Tu a tam ji jemně políbil, ale většinu času přejížděl po její kůži tak rychle, že byla v pokušení se o něj opřít. Rukama šátrala po něčem, čeho by se mohla pevně chytnout. Vnímala jeho teplý dech a jemné doteky, a hlavu sklonila dopředu tak moc, jak jen dokázala.

"U svatýho hipogryfa..." vydechla, polapená v jeho hře. Její kůže byla tak citlivá, tak rozpálená, až to téměř bolelo.

Severus zavrčel. Hermiona ani nezpozorovala, kdy rozepnul poslední knoflík, a překvapeně vyjekla, když šaty po krátkén trhnutí klesly k zemi a rozprostřely se kolem jejích kotníků. Nyní před ním stála jen ve spodním prádle.

"Konečně vím, za co utrácíš peníze..." poznamenal Severus.

Jo jo, černé značkové prádlo... já věděla, že se mi jednou bude hodit!

Považovala za moudřejší, neříkat nic nahlas.

Severus se dotkl svými prsty jejích beder a pak jimi pomalu přejel na břicho.

Hermiona cítila, jak ledově horký dotek se přesouvá nejprve na její boky - ochotně rozpřáhla ruce, aby měl dost místa - a nakonec na žaludek. Když jí malíčkem zajel do pupku, zaklonila hlavu a dlouze vydechla.

Ooooch...

"Připravuješ mě o rozum," vydechla zastřeným hlasem. Téměř slyšela, jak se drsně zasmál. Krátce na to se její podprsenka válela na zemi.

"To je smysl a účel hry. A taky malá pomsta..." ozval se Severus těsně u jejího ucha.

Hermiona zvedla ruku a dotkla se jeho obličeje. Na dlani ji zaškrábala jeho drsná tvář, protože mu už začaly růst vousy. Zasténala. Chtěla se ho víc dotýkat, s větší intenzitou a jistotou. Tělo měla napnuté k prasknutí a jeho každý sebemenší pohyb vysílal do jejích nervů elektrizující vlny žádosti a touhy, jež se neférově soustředily v jejím klíně a probudily v ní pulzující očekávání.

"Severusi, prosím..." žadonila a natahovala se po muži, který ji systematicky připravoval o všechny smysly.

"Copak, lásko?"

Stál před ní, takže mu mohla položit ruce na hruď, která, jak rozčarovaně zjistila, byla stále zakrytá oblečením. Netrpělivě a neobratně začala rozepínat košili. K jejímu překvapení jí to dovolil.

"Prosím, dotýkej se mě!"

"To dělám," odvětil odmítavě, ale Hermiona zaslechla v jeho hlase touhu a vzrušení.

"Pevněji!"

Stiskl její ramena. "Takhle?"

Hermiona si frustrovaně povzdechla a rukou zamířila do jeho rozkroku. Sevřela v dlani jeho ztopořený penis a přistoupila těsně k němu. "Ne, takhle!" řekla a s uspokojením poslouchala, jak zalapal po dechu.

Konečně měla dost odvahy sundat si pásku přes oči. Několikrát zamrkala v jasném světle a pak se podívala na jeho zavřené oči.

Než mohl něco říct, volnou ruku položila na jeho zátylek a tlakem ho přinutila se sklonit. Druhou rukou nepřestávala masírovat jeho penis. Doufala, že nedělá něco hloupého, role svůdkyně pro ni byla naprosto nová. Políbila ho a přinutila jeho rty k tanci, který už předtím jednou měli. Prsy se otírala o hrubou látku jeho košile, až jí ztvrdly bradavky. Oběma jim uniklo toužebné zasténání.

Ach ano...

Přitiskla se k němu klínem, zvedla ruku a zapletla mu ji do vlasů. Muž před ní zapředl jako kočka.

"Dej pozor na to, co děláš!" zavrčel napůl vážně Severus, když se musela nadechnout.

"Nebudu. Chci tě cítit," zavrtěla Hermiona hlavou a polibkem umlčela jeho protesty.

Rty se lačně pohybovala proti jeho ústům, dokud ji nezačaly brnět a neotekly. Jazykem pronikla do jeho úst a ochutnala intenzivní chuť červeného vína. Nosem se otírala o jeho a rukama neoblomně přidržovala jeho hlavu, aby se nemohl odtáhnout.

Konečně ji chytil za zadek a zdvihl ji. Hermiona ho nohama sevřela kolem boků. Nepřestávali se líbat, zatímco ji klopýtavě odnesl do ložnice a tam ji nepříliš jemně nechal spadnout na postel.

Hůlkou zapálil dvě svíčky, pak ji odhodil do kouta a pozoroval ženu na své posteli. Oči mu zářily obdivem a chtíčem. Hermiona se do nich vpila svým pohledem.

"Svlékni se!" přikázala mu jistým hlasem, překvapilo ji ale, že poslechl. Netrvalo dlouho a stál před ní nahý. Zalapala po dechu.

Vážně jsem zapomněla, jak úžasnou postavu má... neuvěřitelné!

Ten pohled ji téměř připravil o rozum. Světlo svic vrhalo na jeho bledou kůži mihotavé stíny a zdůrazňovalo místa, která chtěla co nejdříve prozkoumat svými prsty a rty a způsobit tak, aby obě jejich těla pokryla svůdně vonící vrstva čerstvého potu.

Posunula se dozadu. Severus ji následoval a zajal její rty v divokém polibku. Rukama ho hladila po hrudi a zádech, téměř stejně tak jemně a trýznivě, jako to dělal předtím jí. Několikrát zamířila i do jeho slabin a dráždila mu penis, dokud ho nedonutila zasténat. Přesto tam nikdy nezůstala dost dlouho na to, aby vyhověla jeho touze.

Líbilo se jí to lepivé horko způsobené potem, který se vytvořil v místech, kde se jejich těla dotýkala. Rukama objímala jeho široká záda a pevně se k němu přimkla, jeho čelo přitisknuté k jejímu, zhluboka dýchala a dívala se mu do očí, z nichž sálala temná touha. Chtěl něco říct, ale zavrtěla hlavou.

"Je jedno, co... teď ne!" zašeptala. I když Severus na chvilku zaváhal, podvolil se nakonec jejímu přání a místo toho ji políbil.

Rukama svíral její ňadra. Hermioniny bradavky ztvrdly ještě více vzrušením, jak se otíraly o jeho mozolnaté dlaně.

Aaach... anooo!

Hermiona frustrovaně zakňučela, když s tím přestal a posouval se podél ní, dokud se nedostal k jejímu stehnu a pevně ho nesevřel. Jedním pohledem se ujistil, že je připravená, a pak jí nohu vytáhl vysoko podél svého těla, zatímco mu druhou obtočila kolem boků.

Několik dlouhých trýznivých vteřin vnímala jeho žalud u vchodu do svého těla. Severus malounko pronikl do vlhkého horka, ale vzápětí se zase vytáhl, až si myslela, že se zblázní. Prudce pohnula pánví a zadržela výkřik. Severus překvapením zalapal po dechu.

"Potvoro!" procedil skrze zuby. Hermiona se zasmála.

"Sadisto!" vrátila mu kompliment a nehty mu zaryla do ramen, jichž se zoufale přidržovala. Měla pocit, jako by někam padala, hlouběji a hlouběji, a nebyl tam nikdo, kdo by ji mohl chytit. Zatím. Pak by se tam objevil on a Hermiona věděla, že by dopadla měkce.

"Buď ráda, že už nejsem tvůj učitel!"

"Stejně..." dostala ze sebe s námahou a troufale se na něj zašklebila.

"Doufám, že víš, že si zahráváš s ohněm." Vyčkávavě se na ni podíval. V tuto chvíli ho Hermiona nenáviděla kvůli tomu, že ji mohl nechat čekat jen proto, že se mu právě chtělo.

"Cokoliv," souhlasila. "A teď... konečně... zatraceně!" Severus zastavil její pokusy hýbat pánví rukou. "...přestaň... mluvit!"

Severus si odfrkl, ale přesto ji po několika mučivých vteřinách poslechl. Začal se v ní pohybovat, nejprve pomalu a opatrně, později stále rychleji. Hermiona si uvědomila, že se vykašlal na racionální chování a bral si všechno, co chtěl a potřeboval, co si týdny a měsíce zakazoval a odpíral.

Všechno mu ochotně dala.

Jejich těla se proti sobě rytmicky pohybovala, ruce klouzaly beze smyslu z místa na místo a přesto splnily účel. Vzrušení se neustále zvyšovalo a vynášelo je stále výš a výš, až si Hermiona v určitý okamžik začala myslet, že shoří, protože jeho tělo bylo horčejší a horčejší a neustále se k ní tisklo. Myslela si, že jí odumřou všechny nervy od neustálého přetížení vjemy. Že řád, jenž kdysi v jejím těle panoval, nyní naprosto zmizel, bez naděje na jeho obnovu.

Samozřejmě si hraju s ohněm!

Zvuk a obrazy, vjemy a vůně se promíchaly v zašmodrchanou změt smyslového vnímání. V uších jí hučelo a v hlavě naléhavě a téměř bolestivě bušil srdeční tep, jakoby se chtěl uvést do souzvuku s tepáním v její pochvě.

Z úst jí unikaly šílené zvuky, kolísající mezi kvílením a křičením, žadoněním a sténáním, a jenom skutečnost, že Severus ze sebe vydával podobné zvuky, ji zadržela od toho, aby se kousla do jazyka.

A pak tento neuvěřitelný neznámý pocit dosáhl absolutního vrcholu a Hermiona nahlas vykřikla, prohnula se proti Severusovi a zaryla nehty do jeho těla. Před očima jí tančily bílé tečky a měla dojem, že se jí rozskočí srdce. Pak se ten neuvěřitelný pocit přes ni divoce přehnal, napětí zmizelo z jejího těla a ona lapala po dechu, vyčerpaně ležíc na zádech.

Ležela se zavřenýma očima a podle toho, jak se Severusovo namáhavé dýchání vedle ní pomalu uklidnilo, usoudila, že také dosáhl vrcholu. Možná dokonce zároveň s ní.

A to je naprosto neuvěřitelné, slečno Grangerová!

Jako je můra přitahovaná ke světlu, tak Hermiona přetočila své unavené tělo a bez zaváhání se k němu přitiskla. Nadechla se jeho vůně naplněné vyvrcholením a políbila ho na hruď, ochutnala jeho pot a vychutnávala si horkost jeho těla.

Dlouhou dobu jen tak leželi. Když se oheň v krbu změnil z mohutného plamene na skomírající plamínky, vytáhl Severus z pod nich deku a přikryl je. Hermiona vložila jednu svou nohu mezi jeho, přesně tak, jak to už udělala v tu noc po posledním boji. Tato pozice v ní vyvolávala úžasný pocit bezpečí a kromě toho se chtěla ujistit, že ji od sebe zase neodstrčí.

Nejprve se objevila únava, a tak tomuto krásnému pocitu vysílení obětovala několik minut. Potom znovu naskočil její mozek. Přihlouple se usmála, když se ptala: "Bylo tohle normální?"

Teprve když přestal pohybovat rukou, uvědomila si, že ji do té doby hladil na zádech. "Ne," odpověděl a Hermiona si povzdechla. Severus však dodal: "Neexistuje nic, co by bylo normální, Hermiono. Pokaždé je to jiné. Možná se to bude občas podobat něčemu, co jsi už prožila, ale nikdy to nebude úplně stejné jako dnešní noc."

Z jeho slov zazníval jakýsi smutek, který teprve teď skutečně pochopila. Tahle noc byla obzvláště dobrá. "Bude to lepší?" zeptala se, protože ji chtěla zakončit pocitem spokojenosti.

"Možná," odpověděl.

Hermiona se trochu odsunula a pohladila ho rukou po tváři. Byla ještě trochu vlhká. Na čelo měl stále přilepené vlasy, jež vypadaly naprosto neuspořádaně. Po chvíli, kdy ho upřeně pozorovala, ho políbila nejprve na nos, potom na tvář a nakonec na rty. Severusovo nevrlé zavrčení úmyslně ignorovala.

"Udělejme si to ještě mnohokrát mnohem krásnější," poprosila ho.

Severus se zasmál. "Přišla jsi tomu na chuť?"

Začervenala a skousla si spodní ret. "Možná."

Severus se opět zatvářil vážně. "Nevím, jestli ti můžu dát to, co hledáš."

V jeho očích zahlédla hluboko ukrytý strach a zranitelnost. Přesto přesvědčeně přikývla. "Viděla jsem, že můžeš, Severusi. Nejsem Lily. Umím si vážit tvých darů a nezklamu tě. Tvoje postel je mnohem pohodlnější než sklepní chodby."

Severus zdvihl jedno obočí a přiměl tak Hermionu zanechat brebentění. "Tak jako tak... nejraději bych o nás pověděla celému světu." Usmála se a opět zrudla, tentokrát kvůli nadšení, které při té myšlence pociťovala.

Severus zavřel oči a opřel si o její hlavu čelo. "Nechci si vůbec představovat, co si o tom bude svět myslet."

"Budou to muset přijmout. Dost dlouho jsem dělala to, co se ode mne očekávalo. Sakra, zatím chodím do školy a ani jednou jsem ani ve snu nepomyslela na to, že bych utekla." Potichu se zasmála.

"Jak jsem už řekl, nejsem pro tebe vhodný," využil její námitku k tomu, aby se vrátil ke svému obvyklému argumentu. Nezněl však tak vážně jako jindy.

"Ne, Severusi. Ty jsi to nejlepší, co mě potkalo. Možná snad kromě dopisu, že jsem byla přijatá do Bradavic." Severus se posměšně ušklíbl. Ignorovala ho. "A jednou to uvidí i ostatní. Dej jim čas. I já jsem potřebovala skoro dva roky, abych na to přišla." Třesoucími se prsty ho pohladila. "Nevzdávej se mě, Severusi."

Severus si rozhořčeně odfrkl. "I kdybych chtěl, nedokážu to."

Hermiona se usmála. "To je dobře. To je dokonce velmi dobře!" Znovu si ho přitáhla do náruče a zabořila obličej do prohlubiny na jeho krku.

"Moje naivní, mladá Hermiono, nevíš, o čem mluvíš..." zašeptal s povzdechem Severus do jejího ucha, nicméně jeho objetí zesílilo.

Hermiona zavřela oči a políbila ho na krk. "To jsem," zašeptala.

Severus ztuhnul. S nevěřícným pohledem na tváři ji od sebe odtáhl tak daleko, aby na ni dobře viděl.

"Jsem tvoje!" vysvětlila mu svoje slova.

Severus si odfrknul a protočil oči. "Jsi kýčovitá!"

Hermiona nadurděně pokrčila rameny. "No a co. Věř mi, Severusi, že vím, do čeho jdu. Viděla jsem tvoje vzpomínky, byla jsem v tvé mysli. Zranil jsi mě a trápil a stejně jsem neodešla. Protože se o mně také staráš a dáváš na mne pozor. Protože jsi mě miloval. Myslím, že je na čase, abys začal důvěřovat také ty mě."

Jakoby unavený z rozhovou zavřel Severus oči a přitáhl si ji k polibku. "Pokusím se," slíbil jí a Hermiona přikývla. "Ale nejsem moc dobrý žák."

"A já jsem tvrdohlavá jako beran. Kromě toho se mi podařilo naučit Nevilla tolik lektvarů, že v tvých hodinách úplně nepropadne."

Severus otevřel jedno oko a s nakrčeným čelem se na ni podíval. "Ty jsi vážně příšerná učitelka," pronesl.

Hermiona pobouřeně otevřela ústa. "Kdybych ho nic nenaučila, zavěšoval by dnes kotlík nad ohněm dnem vzhůru!"

Severus její námitku zvážil, a pak pokrčil rameny. "No ano, myslím, že by to stálo za pokus," připustil velkoryse.

Hermiona se zatvářila ještě rozzlobeněji, ale jen na krátkou dobu. "Věř mi, tahle zkouška by přinesla ty nejlepší výsledky!"

Severus hrdě přikývnul a díval se na ni se šibalským výrazem. Potom si ji přitáhl do náruče.

"U Merlina, v to doufám! A jen kvůli tomu by mě měli zavřít do Azkabanu."

"Šššš," uklidňovala ho Hermiona. "Nic takového už neříkej. Nebude to jednoduché, ale to nikdy nebylo. Budeme si vzájemně pomáhat."

Severus mlčky přikývl. "Navzdory tomu se musíme skrývat, dokud nedokončíš školu. Jinak mi Minerva utrhne hlavu."

Hermiona se zasmála. "Ano, to pravděpodobně udělá. Ale už to nebude dlouho trvat."

Severus na to nic neřekl, a tak Hermiona pomalu usnula s myšlenkou, že tohle byly ty nejkrásnější narozeniny, jaké kdy měla.