Kapitola 54 - Nitrobrana

Pozn. autorky: Jsem ráda, že mám stále nějaké čtenáře! S tolika odpověďmi na moje stížnosti jsem vůbec nepočítala. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych ISEM nedokončila. Slíbila jsem, že příběh dopíšu, a svůj slib hodlám dodržet.

Jde mi teď o pokračování k ISEM, které právě píšu. Ten příběh se ukázal být komplikovanějším, než jsem si původně myslela. A protože zájem o ISEM klesá, mohu toho využít k psaní pokračování. Jak to ale vypadá, budu tím muset přece projít... Každopádně vaše komentáře ve mě probudily nové nadšení, a za to Vám děkuji!

A teď hodně zábavy u další kapitoly :)

ooOoo

(Sarah McLachlan - Dirty little secret)

ooOoo

Druhý den ráno se Hermiona probudila a posadila se v posteli, čehož však okamžitě zalitovala. Bolel ji snad úplně každý sval v těle, jako by se týdny věnovala extrémním sportům.

Láska může tak bolet...

Vzpomínky na minulý večer jí probíhaly myslí a způsobily, že zčervenala. Zkroušeně si rukama prohrábla vlasy a slíbila si, že její první cesta povede do Severusovy zásobní skříně. Byla si jistá, že tam má skvělé kapky proti svalové horečce. Chvála Merlinovi, že jejím milencem je výjimečně talentovaný lektvarový mistr...

A sakra! Lektvar!

Jako by ji polili ledovou vodou, když si uvědomila, jak hanebně zanedbávala svůj lektvarový projekt. Pohledem sklouzla k postavě vedle sebe. Severus spal jako obvykle napůl zahrabaný v přikrývkách (a měl tak odhalenou tu polovinu těla, která jí velmi ztěžovala odtrhnout oči), a tak potichu vstala, rychle se oblékla a strnule odešla do laboratoře.

K jejímu překvapení stál lektvar na jedné z lavic, a když si ho blíže prohlédla, usoudila, že se dál vařil podle návodu. Přes rty jí přeběhl nepatrný úsměv. "Necitlivý, láskyplný mizera!" zamumlala si pod nos a začetla se do postupu, aby se ujistila o dalších krocích přípravy.

Při čtení se pokoušela nemyslet na to, že předchozí večer měli svou první velkou hádku. Stále vlastně netušila, jak to teď mezi nimi je. Nepochybně ho zklamala, když před ním zatajila rozhovor s Ginny. Na druhou stranu by mu o tom neřekla ani jindy. Myslela na slova, která jí před mnoha měsíci řekl profesor Brumbál - člověk, který nemá žádná tajemství, je zlomený člověk.

O deset minut později byl lektvar hotový a ona se mohla vrátit do ložnice. Severus stále ještě spal, ale pohled na hodiny jí prozradil, že si musí pospíšit, jestli se chce stihnout ještě osprchovat a přijít včas na vyučování.

Načmárala krátký vzkaz, položila ho vedle něj na postel a opustila pokoje svého bývalého učitele. Odpoledne se sem vrátí.

ooOoo

"Slečno Grangerová, na slovíčko, prosím!"

Hermiona se překvapeně otočila k profesorce McGonagallové, zatímco Harry a Ron odešli ze třídy spolu s ostatními spolužáky. S nepříjemným pocitem přešla dopředu a s očekáváním se podívala na svou učitelku.

"Jak se Vám a Severusovi daří s vaším úkolem?" zeptala se zdviženým obočím McGonagallová a zdálo se, že pozorně sleduje každé hnutí svalu v Hermionině obličeji.

Hermiona byla zmatená. Copak ji profesor Brumbál neinformoval? "Dobře. Víme, jak zničit Voldemorta, ale narazili jsme na několik malých překážek, které ještě musíme vyřešit."

"Mohu vědět, o jaké... překážky se jedná?"

Hermiona potlačila povzdechnutí. Nejraději by odmítla, ale to si mohla sotva dovolit. "Harry má stále problémy s přijetím a používáním moci profesora Brumbála, jak Vám jistě neuniklo."

Při pokusu o jednoduchou přeměnu zdvihl Harry do vzduchu katedru, a po pištivém výkřiku Nevilla, který o přenosu moci nic nevěděl, ji zase nechal spadnout, takže celý stůl teď ležel v troskách před tabulí.

"Skutečně..." zamumlala profesorka McGonagallová potichu a vrhla na stůl lítostivý pohled.

"Kromě toho vyslovil profesor Brumbál domněku, že spojení, kterým jsou Smrtijedi připoutáni k Voldemortovi, by mohlo vést k jejich smrti. Hledám způsob, jak profesora Snapea zbavit Znamení zla."

Oči profesorky McGonagallové se nepatrně zvětšily. "Neexistuje způsob, jak odstranit Znamení zla, slečno Grangerová."

Hermiona se zhluboka nadechla. "Ano, to mi profesor Snape také říkal. Přesto se nehodlám tak snadno vzdát. Stačilo by, aby se spojení přerušilo jen na přechodnou dobu, a doufám, že by s tím mohl pomoci lektvar propojený s kouzlem. Nejsem si jistá, zda je to proveditelné, ale pokud to bude možné, ráda Vás pak požádám o radu." Nasadila sppokojený obličej a doufala, že tahle odbočka do profesorčina oboru působnosti bude mít za následek větší shovívavost a spolupráci.

McGonagallové chvíli trvalo, než zase nabyla vyrovnanosti. "Samozřejmě," odpověděla a uklidila věci, které předtím kvůli rozbitému stolu se před ní vznášely ve vzduchu. "Sice se obávám, že Vaše úsilí nepřinese valné výsledky, ale samozřejmě Vám pomohu, pokud to bude v mých silách."

"Děkuji, paní profesorko." Hermiona se usmála. Nebyla si jistá, co si má o této odpovědi myslet. Profesorka McGonagallová byla jako vždy velmi racionální, ale přesto si přála, aby na ní viděla trochu více z loajality a přátelství vůči jejím kolegům. Neuměla si představit, že vztah mezi ní a Severusem byl skutečně tak nenápadný, jak si Severus rád myslel. Proto se kvůli ní často zlobil.

"Můžete jít," vytrhla ji profesorka McGonagallová ze zamyšlení.

Hermiona několikrát mrkla, kývla na rozloučenou hlavou a odešla ze třídy. Na chodbě odsunula stranou svoje spekulace ohledně Severuse a McGonagallové a začala se věnovat svým vlastním problémům. Její proslov znamenal v dané situaci úspěch, protože se profesorka nezeptala, proč se tak zajímá o blaho Severuse. Pevně si předsevzala, že na otázky tohoto typu bude odpovídat až po dokončení studia.

Teď ale odešla do Velké síně a posadila se k ostatním. O pár minut později se před ní objevil oběd. Hermioně zasvítilo v očích, když si nakládala na talíř. Jednou pohled stočila k učitelskému stolu a byla překvapená, že tam viděla sedět Severuse, a ještě překvapenější, když jí krátce přikývl na pozdrav, přestože tak učinil s nečitelným výrazem ve tváři.

Ten se asi nikdy nezmění, pomyslela si, opětovala přikývnutí a konečně se pustila do jídla.

ooOoo

Později seděla Hermiona naproti Severusovi tak jako předchozí den, ale tentokrát mělo být rozdělení rolí odlišné.

"Protože jsi se včera rovnou seznámila s nitrobranou, pokročíme dneska dále. Víš, co máš dělat. Nepostavím zábrany, ale počítej s tím, že tě vyhodím, jakmile se podíváš na nesprávné vzpomínky," oznámil jí Severus. Hermiona nasucho polkla. "A rovnou ti mohu slíbit, že z této místnosti neodejdeš, dokud se ti nepodaří uzavřít svou vlastní mysl, zatímco používáš nitrozpyt."

Hermiona rozmrzele pokrčila nos. "Jestli mi budeš dál vyhrožovat, okamžitě odcházím." Měla pocit, že na jeho tváři zahlédla pobavený úsměv.

"Pak budu raději mlčet."

"Tak poddajný?" odvětila a zahýbala směšně obočím.

"Jestli mě díky tomu zbavíš Pottera, tak ano. Začni!"

Hermiona se do toho vrhla po hlavě a nedbala na husí kůži, která jí díky jeho intenzivnímu pohledu naskočila. Tomuto muži se až moc snadno dařilo, omotat si ji kolem prstu. "Legilimens!" zašeptala a podruhé v životě ucítila, jak se část z ní samé odpoutává od jejího těla a proniká do jeho mysli.

Byla překvapená, že tentokrát nemá před sebou černou nepřekonatelnou zeď. Kolem ní se jakoby v zamotaných stužkách táhly obrazy a emoce a ona se v údivu rozhlédla.

"U Salazara, zavři svou mysl!" uslyšela Severuse zavrčet a připomenout jí tak její úkol.

"Dobře, dobře...," chlácholila ho a stáhla své myšlenky zpět, uzavřela je způsobem, jakým to více či méně úspěšně dělala předchozí den.

"To je lepší. A teď se rozhlídni."

Ten příkaz na chvíli rozkolísal její sebekontrolu. Severus znovu zavrčel.

"Cože mám udělat?" zeptala se nejistě, jakmile měla své myšlenky znovu pod kontrolou, začala však cítit lehkou paniku.

"Rozhlédnout se. Měla by ses v mé mysli pohybovat, zorientovat se. To se nestane tak, že jen tak vpadneš do Potterovy hlavy a jsi tam. Musíš ho přimět, aby přijal Brumbálovu moc, a jestli je jen napůl neschopný, než jak se obávám, bude to pěkně těžká práce."

Panika začala bobtnat. "Ok- okej...," zamumlala a trochu pozorněji se rozhlédla. Pohybovala se podél jedné z několika řad obrazů a zahlédla útržky vzpomínek, které znala z myslánky. Lily a Severus ve vlaku. Bezděčně se usmála.

"Tvoje myšlenky, Mio, tvoje myšlenky!" Severus ji nervózně napomenul a Hermiona se znovu musela vzpamatovat.

Neuniklo jí však, že použil zkrácenou formu jména, kterou od něj zatím neslyšela. Zavalil ji příjemný pocit, teplé šimrání, které jí běželo dolů po páteři a uvolnil nádech sympatií vůči Severusovi.

V následující chvíli byla opět ve svém těle. Severus si frustrovaně složil hlavu do dlaní. "Mám tě tak oslovovat častěji?" zeptal se vyčerpaně.

Hermiona zdvihla obočí. "Cože?"

"Mám nebo nemám?" zeptal se ostře.

"Co tím myslíš?"

"Neumíš udržet svou mysl zavřenou, když celou věčnost přemýšlíš o tom, jak moc se ti líbí způsob, jakým jsem tě oslovil! Musíš se naučit takové věci ignorovat, dokud si nebudeš jistá, že tvoje myšlenky nikdo jiný neslyší. Musíš svou mysl udržet uzavřenou, i kdybych přemýšlel o sexu s Minervou!"

Hermiona zbledla.

Severus si napůl pobaveně, napůl otráveně odfrknul. "Nejsem zrovna nadšený tím, že by se Potter dozvěděl o našich... intimních záležitostech."

Hermiona zrudla.

Severus si povzdechl. "Musíme si to vyjasnit, než se o to znovu pokusíš. Takže, měl bych tě častěji oslovovat Mio?"

Hermiona polkla a nervózně si odkašlala. "No... líbí se mi to..."

"Dobře. Mě úplně stačí, když zůstaneš u Severuse. Cokoliv jiného je buď příliš roztomilé nebo kýčovité." Překřížil nohy a zamával rukou ve vzduchu, jako by chtěl odehnat otravnou mouchu. Hermiona se musela kousnout do rtu, aby zabránila smíchu. "Můžeme nyní soustředěně pokračovat?"

"Samozřejmě, Severusi!" Hermiona zdůraznila jeho křestní jméno a všimla si, jak přivřel oči.

"Než začneš, musíme si vyjasnit ještě něco," věcně odpověděl, ale jí neušlo, jaký směr nabraly jeho myšlenky.

"Proti tomu nic nenamítám."

"Ale pan Potter a moje nervy ano. Dej se do toho! Možná ti pak dovolím, aby ses podílela na jedné z mých zálib."

"Slibuješ?" zeptala se troufale.

"U Merlina, ne!" Šokovaně se na ni podíval a nevěřícně mlaskl jazykem. "Nejprve chci vidět výsledky!"

Hermiona se ušklíbla. "Tak teda dobře. Legilimens!"

ooOoo

Legilimens!" Do jeho hlavy se dostala opět bez problémů. Rozhlédla se, ale nezapomněla kontrolovat svoje myšlenky. Pomalu se vydala kupředu a občas se odvážila na něco blíže podívat. Zatím se neobjevil žádný náznak černých zdí a ji lákalo, zdržet se u některých vzpomínek. Tak odvážná však zase nebyla.

"Na co myslíš?" zeptal se náhle Severus a Hermiona se zastavila, jako by byla přistižená při nějaké nepleše.

"Že existuje spousta věcí, které o tobě nevím," odpověděla podle pravdy a vír vzpomínek a myšlenek nabral na síle.

"Špatně!" odseknul Severus.

Hermiona se lekla, ale pak si uvědomila, že povolila v uzavření své mysli. Nejraději by se plácla do čela. Chtít poznat celou Severusovu mysl bylo opravdu nevhodné. Hermiona se vydala znovu na prohlídku.

"Na co myslíš?" zeptal se opět o několik minut později, zatímco si prohlížela schůze Řádu, které strávil mlčky v koutě.

"Že musím dávat pozor na to, co dělám, jinak zase ztratím kontrolu."

Znovu na ni vyštěkl: "Špatná odpověď!"

Hermiona podrážděně zavrčela.

Severus jí nechal trochu času, aby si mohla prohlédnout věci z jeho minulosti. Chvíle během vyučování s jinými třídami, jeho schůzky s profesorem Brumbálem nebo jinými profesory. Teprve když se dostala k smrtijedským setkáním, objevila se před ní černá zeď. Hermiona byla dost chytrá na to, aby se ji nepokoušela zbořit.

"Na co myslíš?" zeptal se potřetí, když zamířila jinam.

"Do toho ti nic není," zabrblala uraženě a předsevzala si, že mu svoje myšlenky už neukáže.

"Konečně jsi to pochopila."

Jeho slova ji tak překvapila, že jediným úderem srdce měla všechny své myšlenky opět volně přístupné.

"No dobře, na přenesení ještě nebudeme pracovat," rezignoval Severus.

Hermiona chtěla odpovědět, ale její pozornost přitáhla vzpomínka na návštěvu u Draca. Cílevědomě k ní přešla. Severus před ní tuto část nezavřel a tak předpokládala, že proti jejímu shlédnutí nebude nic namítat. Stejně už věděla, o co šlo.

Rozhovor před ní se rychle odvíjel. Bylo skličující vidět, jak nenormálně a vyšinutě se Draco choval. Rozjíveně se smál, pronášel nesouvislé věty, a Severus odevzdaně stál vedle něj a bezmocně ho sledoval.

Potom blonďák najednou ztuhnul a s vyděšeným, ale jasným pohledem se otočil k Severusovi. "Já vím, kdo zabil mého otce, profesore..." Nepříjemným způsobem zdůraznil jeho titul, až se Hermiona zachvěla. "Vyřiďte té mudlovské šmejdce, že najdu způsob, jak se jí pomstít!"

O vteřinu později seděla těžce dýchajíc v křesle a šokovaně hleděla na Severuse. Ten jí pohled nehybně oplácel. Hermiona poznala, že počítal s tím, že tu vzpomínku najde. Co víc, předpokládal i její reakci.

"Pořád ještě jsi to nepochopila." Jeho hlas zněl znepokojivě klidně, úplně stejně jako ve třídě, když jeho slova špatně interpretovala. Dnes se jí jenom nevysmíval.

Nereagovala na jeho slova. "Proč jsi mi to neřekl?" zeptala se a prsty pevně sevřela hůlku. Její nitro zaplnil ochromující strach - Dracův jasný pohled se do ní zavrtal hodně hluboko. Neměla vůbec žádné pochybnosti, že by svou výhrůžku mohl jednou uskutečnit.

"Nepovažoval jsem to za důležité. Ale o tohle nejde. Od chvíle, kdy jsi uviděla Draca, mohl jsem v tobě číst jak v otevřené knize. Takhle to nejde, Hermiono!"

Zamračila se. "Věř tomu nebo ne, ale mě je to právě teď srdečně jedno! Proč jsi mi zamlčel Malfoyovo vyhrožování, Severusi?"

"Nikdo Dracovi nevěří, nikdo pro něj ani nehne prstem!" odpověděl podrážděně. Než znovu nabyl plnou kontrolu, přeletěl přes jeho obličej přeletěl bolestivý výraz. "Kromě toho jsi tady v Bradavicích v bezpečí." Zdvihl obě obočí a dodal: "Ostatně, musíš dostat svou lekci. A teď pokračujme."

"Tohle mě vůbec nenapadlo. Co se stane, když najde někoho, kdo mu pomůže? Co se stane, když oni najdou nějaký působ?"

Severus si rezignovaně povzdechl a složil hlavu do dlaní. "To se nestane, Hermiono. Dávám na tebe pozor a stejně tak i Minerva a všichni ostatní učitelé. Nikdy se nedostaneš do nebezpečí, a až zničíme Temného pána, padnou i jeho následovníci. Ty se musíš naučit nitrobranu jen proto, aby Potter mohl konečně s tímhle nesmyslem s věštbou pořádně skoncovat!"

Severus se na ni netrpělivě podíval. Hermiona sevřela rty a zkřížila si ruce na hrudi. Dlouhé vteřiny bojovala s jeho zíráním a snažila se mu dát najevo, že představa vyučování je ve srovnání s výhrůžkami Draca Malfoye naprosto bezvýznamná.

Severus si nakonec uvědomil, že to chce prodiskutovat. "Řekla jsi, že mi věříš."

"To věřím. Ale Malfoyovi nevěřím ani za mák!"

"Tak mi věř i v tomhle případě!"

Hermiona chtěla něco namítnout, ale on ji jednoduchým gestem umlčel. Nečekala, že rozhovor na toto téma tak brzy skončí. Chystala se prorazit jeho tvrdohlavost, ale rychle zjistila, že tentokrát nemá sebemenší šanci. S povzdechem zavřela oči a přikývla. "Tak dobře."

"Skvělé. Teď můžeme zase pokračovat."

ooOoo

O dvě hodiny psychicky vyčerpaná a unavená pracovala Hermiona opět na svém lektvaru. Severus ji přemluvil k tomu, aby na něj ještě několikrát použila nitrozpyt, dokud se jí nepodařilo nenechat se vytrhnout z klidu otázkami nebo nečekanými vyrušeními. Nitrozpyt ovládala, jen když došlo k oboustrannému souhlasu, a netušila, zda se z toho má radovat.

Severus se zdráhal znovu mluvit o Dracových výhrůžkách. To téma bylo pro něj jednoznačně ukončené - Hermiona však odhadovala, že se mu jen nechce mluvit o mladém Malfoyovi. Chtěla mu skutečně důvěřovat, ale nedokázala úplně potlačit strach, který v ní vyvolala šílenost jejího bývalého spolužáka. Bradavice byly už jednou obsazeny Smrtijedy a nikde nebylo řečeno, že se to nemůže stát znovu.

Každopádně si teď nemohla dovolit, o tom přemýšlet. Možná měl Severus pravdu, když řekl, že je tu dost učitelů, kteří na ni dávají pozor, a ze všech nejvíce on. Nebyla ani zcela bezbranná, přece se jí podařilo zabít Dracova otce. Dost pochybný výkon, ale musela sama přiznat.

Severusovi se nakonec podařilo ji odradit od toho, aby si to neustále převracela v hlavě. Nevydal ani hlásku, když otevřel dveře do svého kabinetu a opřel se o veřeje. Přesto Hermiona vycítila jeho přítomnost - na zátylku se jí postavily chloupky.

Nedala najevo, že o něm ví. Pomohlo, že se soustředila na práci, a beztak měla být brzy hotová a nechat lektvar delší dobu odpočívat. Bude se muset vařit celé tři dny a udržet si přitom stejnou teplotu.

Konečně smetla ze svého hábitu poslední zbytky bylinek a naposledy zamíchala lektvar. Odložila naběračku a podívala se na vzdálenější stěnu učebny. "Spokojený s mým výkonem, profesore?" Teprve potom se na něj podívala.

Severus přešel s profesionálně nakrčeným čelem ke kotlíku a zkoumal lektvar v něm. Hermiona si poprvé uvědomila, jak velký vliv má na vyznění tohoto jeho chování jeho obvyklé oblečení. Teď, když měl na sobě jen jednoduché černé kalhoty a košili stejné barvy, vypadal téměř směšně. Ale jen téměř.

"Velmi spokojen, slečno Grangerová," odpověděl nakonec a usmál se na ni s nádechem hrdosti. "Je skutečně politováníhodné, že už Vám nemohu udělovat žádné body."

Hermiona se začervenala. "Nu, v několika situacích jsem byla ještě raději, že žádné nemůžeš odebírat."

"Něco takového by mne nikdy nenapadlo."

"Samozřejmě že ne!"

Severus zvážněl a zamyšleně míchal lektvar.

"Co ti dělá starosti?"

Severus něco zamručel a ignoroval otázku. Hermiona se na něj dívala s vysoko zdviženým obočím.

"Draco," připustil nakonec.

"Jestli se jedná o jeho vyhrožování..." Hermiona si začala hrát s jeho prsty a zhluboka se nadechla. "Jsem v pohodě, Severusi."

Severus přikývl. "Já vím." Jeho pohled jí však prozradil, že jí nevěří.

Hermiona protočila oči. "Šokovalo mě jen to, jak vypadá. Měl jsi pravdu, že mi nehrozí žádné nebezpečí. Můžu to zvládnout."

"A přesto jsem strávil celé odpoledne neustálým zdůrazňováním, jak je důležité, aby sis uzavřela mysl." Severus vytáhl naběračku z lektvaru, nechal ji okapat a pak ji položil na utěrku ležící na stole vedle kotlíku.

"Abych mohla pomoct Harrymu," připomněla mu.

"A aby ses mohla chránit. Nikdy bych tě neučil nitrobranu jen proto, že Potter potřebuje vodit za ručičku."

"Mám ráda tvoji upřímnost," zamumlala potichu a ani to nemyslela moc ironicky.

"Nikdy ti nebudu lhát proto, že se tím všechno usnadní. S tím se musíš smířit."

"Já vím. A je to tak dobře. Nechtěla bych se stát jednou z těch dámiček, které žijí ve svém nerozbitém světě a které jejich manželé oblbují falešnými řečičkami. Jsem dost silná na to, abych zvládla pravdu." Odhodlaně vystrčila bradu a měla co dělat, aby si nepřekřížila ruce na hrudi.

"V to opravdu doufám," podotknul Severus a pohladil ji po tváři tím mozek oblbujícím gestem, který použil v tu noc, kdy zemřel profesor Brumbál.

"Já v to nedoufám, já to vím!" zdůraznila Hermiona. Severus se zasmál.

"Šest let vyučování v mých hodinách nestačilo, aby ses naučila, že ne vždy jde všechno tak, jak chceš ty," suše poznamenal.

Hermiona rozhodně zavrtěla hlavou a odtáhla se od něj. "Až dosud jsem vždycky dostala to, co jsem chtěla."

"A to bylo?" Severus se na ni podíval provokujícím pohledem.

"Hmmm...," začala Hermiona a zamyšleně nakrčila čelo. "Nejlepší známky, přátele, respekt učitelů a..." odmlčela se a vědoucně se usmála.

"A co?" dožadoval se odpovědi Severus.

"Jen tohle a tamto..." Hermiona se potichu zasmála, zatímco jí srdce divoce bušilo. Ráda by řekla víc, něco konkrétnějšího, ale podobná doznání vždy vyzněla v jeho přítomnosti hrozně kýčovitě, takže raději mlčela.

Byla odměněna intenzivním pohledem. Připomněla si, že čas na kýčovitá přiznání byl při Severusovi možný jen v určitou denní dobu: když se pohyboval na rozhraní mezi bděním a spánkem. Kousala se do rtu, zatímco mu oplácela pohled.

"Miluju tě, Severusi," vyklouzla jí myšlenka, kterou si chtěla nechat pro sebe. Severus zkřivil obličej způsobem, který nedokázala rozluštit. Jelikož jí na to chtěl něco odpovědět, překryla jeho rty prstem. "Opovaž se mi vykládat něco o lítosti, houpých rozhodnutích a špatném vlivu. Nebudu to poslouchat!"

Severus ji užasle sledoval. "Je to jedna z těch věcí, které dostaneš?"

"Samozřejmě!" odpověděla s důrazným přikývnutím.

Severus si povzdechl. "Nu, když je to tak, nezbývá mi nic jiného, než se tím řídit."

Hermiona se spokojeně ušklíbla. "Moudré rozhodnutí," zašeptala a políbila ho. Ruce poslala na průzkum, aby mohla získat mnohem víc z toho, po čem toužila.

ooOoo

Večer vešla Hermiona do společenské místnosti se spokojeným úsměvem na rtech a posadila se ke stolu, u kterého Harry, Ron a Ginny hráli karty. Ti tři se na ni znuděně podívali, když si podepřela hlavu rukou.

"Teda tady to žije!" Hermiona se na ně podívala s vysoko zdviženým obočím a sotva potlačovaným úškrnem.

Ginniny oči se zaleskly nadšením. Hermioně se naštěstí podařilo jí ne tak nadšeným pohledem naznačit, že teď není ten nejlepší okamžik pro takový rozhovor.

"Co ti provedl ten netopýr?" zeptal se Ron, mírně zděšený její dobrou náladou.

"Proč by mi měl profesor Snape něco provádět?" odsekla ostře Hermiona.

"Protože naposledy, když jsi měla takhle dobrou náladu, to bylo způsobené lektvarem," poznamenal věcně Harry a vyložil svoje karty. "Co se stalo, že jsi tak veselá?"

Hermiona se znovu ušklíbla. "Něco, co brzy zhorší tvoji náladu."

Harry se na ni nechápavě podíval.

"Dneska jsem podstoupila intenzivní kurs v nitrozpytu a myslím, že to postačí, abych odstranila tvůj problém s magií."

Harry se narovnal a nahnul se k ní. "Co udělal Snape s tvým rozumem, že jsi tím tak nadšená?" zeptal se skepticky. Ron na souhlas kýval hlavou, zatímco Ginny protočila oči.

"Panenko skákavá, kluci, prostě jen měla dobrý den!" zasténala frustrovaně rusovláska a Hermiona udělala souhlasné gesto rukama.

"Tak to prostě je. Naučila jsem se při nitrozpytu udržet svoje vzpomínky skryté a ve svém současném projektu jsem uspokojivě pokročila. Možná je to neuvěřitelné, ale pro mne to je důvod k dobré náladě."

Trochu naštvaně zkřížila ruce na hrudi. Hlavní příčinou její frusrace byla skutečnost, že svým přátelům nemohla říct, co je hlavním důvodem pro její dobrou náladu. Její den se stal totiž nejzajímavějším teprve poodstavení lektvaru. Naneštěstí to bylo něco, kvůli čemu se červenala, když o tom déle přemýšlela.

"Takže si myslím, Harry, že bychom měli začít co nejdříve. Zítra odpoledne v pět v Komnatě nejvyšší potřeby?" změnila raději téma.

Harry si povzdechl, zřejmě nepříliš nadšený jejím plánem. "Mám sotva jinou možnost."

"Ne, nemáš. V tvém životě to stejně jinak není."

Harry na ni vyplázl jazyk a Hermiona mu to oplatila stejným způsobem. "A teď si půjdu lehnout. Tohle studování s profesorem Snapem je skutečně vyčerpávající..." Potlačila zívnutí a rychle se rozloučila.

"Dobrou noc!"

S těmito slovy zmizela ve svém pokoji dřív, než mohlo ostatní napadnout, se jí zeptat, co tím vlastně myslela.