Kapitola 56 - Ochota pomáhat

(The Beatles - Help)

ooOoo

Dva dny poté, co pomohla Harrymu integrovat Brumbálovu moc, seděla Hermiona v Severusových soukromých pokojích a soustředěně prohledávala několik knih. Severus byl ve svém kabinetu a snažil se Harryho naučit nitrobranu. Výslekem byly občasné hlasitější výměny názorů, při nichž sebou Hermiona cukla a zapomněla, které stránky už prohlédla.

Nenechala se však uvést do rozpaků, protože to poslední, co chtěla, bylo, aby se Harry dozvěděl, že sedí jen pár metrů od nich a pracuje. Stále netušil, jak blízcí si se Severusem jsou, a neměla v úmyslu mu to v blízké době sdělit.

Ukazovákem rychle projížděla řádky, zatímco s pokrčeným čelem si frustrovaně okusovala nehty na druhé ruce. První koncept lektvaru, který potřebovala k dočasnému odstranění Znamení zla, nepůsobil ani zdaleka tak dobře, jak předpokládala. Zdálo se však, že se vydala správným směrem. Severus se konečně nechal přesvědčit a podporoval ji v dalším výzkumu.

To však připočetla z větší části k dobru rozhovuru, který vedli předevčírem. Hermiona byla překvapená, že odpověděl na její otázku a že si vše vzal očividně k srdci. Jeho odpověď neobsahovala nic, s čím by nepočítala, nicméně tak přímé potvrzení jejích obav jí připravilo několik velmi zadumaných hodin.

"U Salazara, Pottere! Máte uzavřít svou mysl a ne mě zvát na čaj!" zahromoval v tu chvíli Severus a Hermiona se nejprve přikrčila, než rozhodně zavrtěla hlavou.

V tomhle životě se už víc nenaučí. Nebyla si však jistá, na komu z těch dvou beraních hlav ve vedlejší místnosti se ta myšlenka vztahovala.

Říkala to Harrymu. Skoro ho na kolenou prosila, aby se nechal učit. A on pochopil, že je to nutné. Přesto se jako obvykle zdálo, že má problémy, dostat se přes svoje pocity. Harry nenáviděl Severuse tak hluboce a s tak skoro nepřirozenou výdrží, že by ho nic nemohlo přesvědčit o opaku.

S povzdechem prolistovala pár stránek a dělala si poznámky. Jednotlivé přísady spolu nereagovaly tak harmonicky, jak by měly. Zdálo se, že dohromady se buď zcela vyhnou jejímu záměru, nebo s ním nejsou vůbec slučitelné.

Frustrovaně zavrčela a ukousla si takový kus nehtu, že její vrčení přešlo do bolestivého zaskučení. Protočila oči a pomocí hůlky si vyléčila zranění, které bylo spíše otravné než opravdu bolestivé. Potom hůlku i brk odhodila na stůl a opřela se.

Vaření lektvarů opravdu milovala, ale ve chvílích, jako byla tato, si přála, aby nebyly tak komplikované a náročné.

K čemu je vůbec magie, když dělá všechno složitější?

Po chvíli uslyšela zabouchnutí dveří a usoudila, že Severus pro dnešek ukončil hodinu - což bylo eufemistické vyjádření pro vystrčil ho za dveře. Postavila se a přešla ke spojovacím dveřím. Nehlučně je pootevřela a nahlédla do místnosti. Severus seděl u psacího stolu a hlavu měl složenou v dlaních.

Hermiona potichoučku vstoupila, i když věděla, že už o ní dávno ví. Avšak nic nenamítal proti její přítomnosti, a tak mu začala masírovat ramena.

"Já se z něj jednou zblázním!" zasténal nakonec Severus, ale složil ruce a narovnal hlavu. Přesně to Hermiona potřebovala, aby byla masáž pro něj příjemná.

"To šlo tedy dobře," odpověděla škádlivým tónem. Severus rád přeháněl, když šlo o Harryho, a ten se mu v tom vyrovnal. Dávalo jí to dobrý důvod, aby nic z jejich slov nebrala příliš vážně, a do určité míry si z toho mohla dělat legraci.

"Jeho vysněným povoláním by mělo být ve vhodný čas vystřídat Protivu," zabručel Severus a Hermiona se zasmála.

"Přeháníš. Harry je příšerný básník."

Severus si odfrkl. "Jako by nás Protiva mohl vůbec někdy obšťastnit skutečnou poezií."

"Ale neříkej. Jeho popěvek o mém modrém vzezření si pořád ještě pamatuju. Za což můžeš samozřejmě ty." Trochu přitlačila a Severusovi uniklo tiché zaskučení.

"Vysloužila sis malý trest, drahá."

Hermiona sevřela rty. "Harry by nikdy nepoužil vodu nebo něco jiného podobně podlého," změnila rychle téma.

Severus položil svou ruku na její a zatáhl. Hermiona poslušně následovala a sedla si mu na klín. Tato pozice ji pořád Merlin ví proč znervózňovala a připadala jí podivně neskutečná. Především když - tak jako teď - měl na sobě svůj profesorský hábit a z očí mu lítaly nebezpečné blesky, kterými si u studentů vynucoval pozornost a soustředění.

"Dej mu kýbl a on ho bezpochyby použije," řekl přesvědčivě. Hermiona o tom chvíli přemýšlela.

"Pravděpodobně," musela nakonec připustit. Severus přikývl, což v jeho podání znamenalo neotřesnou jistotu.

"V této souvislosti se jednoznačně od tebe něco naučil," poškádlil ji a rukama smyslně hladil její boky a zadeček, až z toho začala Hermionu příjemně svrbět kůže.

"A to mělo znamenat co?" Hermiona se rozhořčila, když jí došla jeho odpověď, a o kousek se odsunula.

"Člověk ti prokáže kousek respektu a ty to hned považuješ za lásku. To je velmi nebezpečný přístup." Severus se předklonil a něžně ji políbil.

Hermiona ho objala kolem krku a přitiskla se k němu. "Nezdá se, že by ti to vadilo," poznamenala, když přerušili polibek, aby se mohli nadechnout.

Severus se zasmál. "Připouštím, že tu a tam si výsledek takového přístupu velice užívám."

"Ach, skutečně?" uškrnula se Hermiona. "To bys raději neměl říkat profesorce McGonagallové."

Už jen samotná představa ho přinutila se šokovaně zatvářit. "U Merlina, to v žádném případě!" souhlasil a Hermiona se škodolibě usmála. Když ji znovu políbil, vychutnávala si příchuť sladkého zakázaného ovoce.

Po chvíli ji Severus vážně požádal: "Hermiono, musíš mi pomoct."

"S čím?" zeptala se zvědavě.

"Potrap trochu Pottera. Kdykoliv budeš mít příležitost, pokus se mu dostat do hlavy. Ale tak, aby nepoznal, že se na to chystáš. Musí se naučit permanentně uzavírat svou mysl."

Hermiona zúžila oči. "Ty jsi ale nesnesitelný!" zamumlala, ale nemyslela to vůbec vážně. Věděla, že to je možná to jediné, co Harryho popožene kupředu.

"Uděláš to?" zeptal se Severus, aniž by reagoval na její slova.

Hermiona přikývla. "Když to považuješ za nutné, tak to udělám."

"Obávám se, že jinou možnost nemáme. Je ještě tvrdohlavější než jeho otec." Severus nevědomky zavrčel při pomyšlení na Jamese Pottera.

"Po kom máš ty svou tvrdohlavost?"

"Po své prababičce. Už je jí sto devadesát, protože tvrdošíjně odmítá umřít," odpověděl suše.

Hermiona se začala hihňat. "Ráda bych ji jednou poznala," řekla s pobaveným výrazem.

"To říkáš teď, protože ji neznáš," zaznělo varování. "Ale bude těžko možné tomu zabránit, " dodal měkce a poposunul si ji víc k sobě.

Hermiona ho políbila na tvář a potom rty mapovala cestičku k jeho krku. Když se na chvíli zastavila u ušního lalůčku, uslyšela spokojené zabručení. "Těším se na to," zašeptala mu do ucha, ale vyznělo to spíš jako svádění než jako souhlas k rodinnému představování.

"Já se těším na něco úplně jiného. Avšak považuji židli u psacího stolu pro takové aktivity za nevhodnou." Snažil se o střízlivý tón hlasu, ale vzhledem k Hermioniným prstům, které vklouzly pod jeho hábit, v tom jednoznačně selhal.

"Tak pojďme někam jinam."

Ještě ani nedomluvila a Severus ji rázně zdvihl ze svého klína, postavil na nohy a za ruku odtáhl do svých soukromých komnat.

ooOoo

V následujících dvou dnech Hermiona zjistila, že je docela zábavné, Harryho trochu trápit, jak to nazval Severus.

Učitelé s profesorkou McGonagallovou v čele byli nadšení, že se Harry ve vyučování opět aktivně zapojuje. S Brumbálovou mocí teď dělal hodně věcí instinktivně. Více než jednou se stalo, že svými výsledky v přeměňování a kouzelných formulích téměř dohnal Hermionu. Pokud by stále trochu nepochyboval o svých nových schopnostech, byl by ji zaručeně předstihl. Jistěže si Hermiona dělala vážné starosti, nedala ale na sobě nic znát.

Byl to Severus, kdo při tomto vývoji trpěl. Poté, co v prním pololetí zanedbávala školu, vrhla se Hermiona znovu do studia a několikrát ho poprosila, aby provedl nutné modifikace lektvaru - soví poštou. Byla dost chytrá na to, aby do sklepení nechodila příliš často, protože jak se Severus zpočátku držel zpátky, teď se naopak vyžíval v tom, mít ji sám pro sebe a pokud držet ji ve svých pokojích pokud možno co nejdéle.

Hermiona se znala dost na to, aby věděla, že ji nemusí dlouho prosit. Proto se ponořila do knih a když si všimla, že se Harry zasnil nebo se nepozorovaně vytratil, využila svou pomstichtivou náladu a následně mu připomenula, že je pořád v učení lepší.

Severusovo chování je nakažlivé. A přináší neustále nějakou zábavu...

"Hej, Harry!" zakřičela mu v hlavě během úterního vyučování. Mladík sebou vyděšeně trhnul a hekticky se rozhlížel, dokud neuviděl její rozesmátý obličej. Hermiona byla ráda, že mezi nimi seděl Ron.

Harry podezřívavě přivřel oči, ale dřív než mohl zareagovat, Hermiona se stáhla a uzavřela svou vlastní mysl. Musela se ve skutečnosti držet, aby se nerozesmála, když ucítila, jak doráží na její bariéru.

"Co to mělo znamenat?" zeptal se jí podrážděně po vyučování, protože nikomu samozřejmě neuniklo, jak sebou trhnul, s výjimkou profesora Binnse, jenž pokračoval ve svém monologu.

"Dostala jsem od profesora Snapea přikázáno, trochu popohnat tvůj trénink," vysvětlila mu se spokojeným úsměvem a nechala se bez námitek odtáhnout Ginny do Velké síně.

"Krkem jí můžeš zakroutit později. Já ji potřebuji teď," vysvětlila mu rusovláska, lehce ho políbila na rty a nechala ho stát na chodbě.

Hermionu rychle přešla dobrá nálada, když zahlédla Ginnin obličej. Dívka byla rozpálená a vypadala unaveně, a pod očima měla temné kruhy.

"Hermiono, musím s tebou mluvit!" vydechla, jako by za sebou měla dlouhý sprint. To byl asi veskrze pravdivý důvod, protože obě měly poslední hodinu na opačných koncích hradu.

"Co se děje?" Hermiona na ni s vytřeštěnýma očima zírala.

Ginny se rychle rozhlédla a zavrtěla hlavou, protože se kolem nich mezitím nahromadili studenti. "Tady ne! Přijď večer k jezeru, jo?"

"Ale Ginny, o co jde?" Hermiona ji chytila za ruce. Byly studené a zpocené.

"Tady ti to nemůžu říct. Prosím, Miono, vydrž do večera!" Ginny žadonivě naklonila hlavu.

Když uviděla třpytit se v jejích očích slzy, Hermiona přikývla. "Dobrá tedy. Budu tam."

ooOoo

Po jejich rozhovoru musela Hermiona po celý zbytek dne přemýšlet, co se s Ginny děje. U oběda byla podivně tichá a úsměv, který se jí tu a tam objevil na rtech, jí nedosahoval až do očí. Navzdory svým obavám si nedokázala odepřít, aby odpoledne ve společenské místnosti ještě jednou nevstoupila do Harryho mysli.

Právě poslala Severusovi zprávu po sově, v níž ho prosila, aby se i dnes večer postaral o lektvar. Obvykle na její zprávy neodpovídal, ale to jí nevadilo. Právě když se chtěla přidat ke svým spolužákům, uviděla Ginny s Ronem zabrané do sourozenecké hádky, zatímco Harry zadumaně zíral do krbu. Vtom se na jejích rtech objevil téměř ďábelský úsměv. Vytáhla hůlku a zašeptala: "Legilimens!"

Netrvalo to déle než deset vteřin, než ji Harry rázně vyhodil ze své hlavy a vztekle vyskočil na nohy. "Zatraceně, Hermiono! Přestaň s tím!" vyštěknul na ni podrážděně. Ginny a Ron se přestali hašteřit a zaměřili se na to, co se dělo přímo před jejich nosy.

"Ach, ta vášeň..." ozvala se selka na krbové římse, které od té poslední události nevěnovala Hermiona ani jednu svou myšlenku, kromě nového Silencia, jež na ni i tentokrát seslala. Vždy se našel někdo dost hloupý, aby ji od toho osvobodil.

S provinilým pohledem šla k Harrymu a poplácala ho po rameni. "Zlepšuješ se!" utěšila ho. Harry jí věnoval pohled plný těžko potlačovaného hněvu.

"Co udělala?" zeptal se Ron, který neměl vůbec potuchy, co se děje. Hermiona nechala Harryho, aby mu odpověděl.

"Neustále na mě zkouší nitrozpyt!"

Ron se na ni šokovaně podíval. "Hermiono, to není pěkné," poznamenal velmi kontrolovaným tónem, až to vyznělo směšně. Hermiona vyprskla smíchy, Ron se k ní přidal a dokonce i Ginny se po dlouhé době upřímně a opravdově smála. Jen Harry tam stál nespokojený a zrudlý v obličeji, než se nakonec nadurděně posadil.

"Myslím, že musíš svého kluka občas povzbudit," řekl stále se smějící Ron Ginny, načež se všichni náhle uklidnili.

"Ehm... ano, později," vydolovala ze sebe Ginny a poklepala ho na rameni. "Musím si jít ještě udělat domácí úkoly." S těmito slovy si rychle sbalila svoje věci a utekla do ložnice.

Hermiona za ní bezradně hleděla.

ooOoo

Zdálo se, že slunce zapadlo za obzor mnohem později než obvykle, a že trvalo delší dobu, než mohla Hermiona odejít na večeři. Měla v úmyslu jít potom rovnou k jezeru. Doufala, že Ginny má pro ni opravdu dobré vysvětlení, proč se poslední dobou chovala tak divně.

Venku bylo chladno a jasno. Hermiona zavrtěla hlavou nad tím, jak letošek rychle uběhl. Brzy bude muset vyplnit přihlášku na univerzitu. Ta, kterou si vybrala, naštěstí patřila mezi těch několik, které se zaměřovaly na magii.

Od té doby, co tak úzce spolupracovala se Severusem, toužila zaměřit se v dalším studiu na přípravu lektvarů. Ještě loni dávala přednost přeměňování a starodávným runám, ale Severusovi se podařilo v ní svým výjimečným způsobem probudit okouzlení lektvary. Hermiona zjistila, že umění přípravy lektvarů je často více hádankou, která čeká na vyluštění. To samotné jí stačilo jako důvod pro to, zvolit si tuto cestu.

Severusovi zatím o svých plánech neřekla a ani neřekne, dokud ji nepřijmou. Viděla náznaky, že by jí to chtěl vymluvit, protože by to považoval za krátkodobé vzplanutí zájmu díky situaci, v níž se nacházeli. Ne, postaví ho až před hotovou věc.

Jakmile prošla branou, která oddělovala vnitřní nádvoří od zbytku pozemků, rozeznala u jezera Ginninu postavu. Na večeři ji neviděla, a tak přidala do kroku.

"Ahoj," pozdravila svou kamarádku, která se vylekaně otočila.

"Musíš se tak plížit?" vydechla Ginny.

Hermiona se omluvně zatvářila. "Omlouvám se." Ginny jen mávla rukou. "Takže, co se děje?" pokračovala Hermiona.

Obě se daly do chůze. Hermiona si všimla, že Ginny téměř ochranně zkřížila ruce na hrudi. Připomnělo jí to ji samotnou, když ne tak dávno tady sama přemýšlela.

Doufám, že její problém není tak vážný.

"Myslím, že jsem těhotná, Miono," řekla potichu Ginny a útrpně se na ni podívala.

Kéž by to tak bylo...

Hermiona ji chvíli překvapeně sledovala. "Ty jsi co?" zeptala se šokovaně, když konečně zase našla hlas.

Ginny bezradně pokrčila rameny. "Nejsem si jistá, protože to není ještě tak dlouho..." Třesoucí se rukou si promnula čelo. "Zapomněla jsem si vzít ten zatracený antikoncepční lektvar. Skutečně by ho měl někdo upravit tak, aby měl neomezené působení." Vztek, který měla pravděpodobně sama na sebe, zmizel s jejími posledními slovy.

"Zapomněla? To myslíš vážně? Na něco takového se nezapomíná!"

"Neříkej. Na tohle jsem už taky přišla!" Zamávala rozčileně rukama. "Ale bylo to tak... hmm... a já jsem pak prostě... chápeš, ne?" Než domluvila, byla v obličeji úplně rudá, a s barvou jejích vlasů to kolidovalo stejně jako u Rona.

Hermiona ji sledovala s napůl otevřenými ústy. "To jako úplně vážně?"

Ginny si rukama projela vlasy. "Mezi mnou a Harrym od posledního boje nic nebylo. Dokonce i k polibkům jsem ho musela přemlouvat!" Dramaticky přitom protočila oči. "A potom po Vašem posledním setkání přišel do společenské místnosti, vzal mě za ruku a odtáhl mě přes půlku hradu do komnaty nejvyšší potřeby. A začal mě svlékat! Vážně si myslíš, že jsem v tu chvíli měla myšlenky na nějaký lektvar?"

Hermiona zrudla. Očividně nebyla jediná, kdo po výletě do Harryho mysli musel nějak... uvolnit energii. Naštěstí ona na antikoncepci myslela. Raději si ani nedomýšlela, kdyby...

"Ehm...," vymáčkla nakonec ze sebe a pokusila se navázat na jejich hovor. "Ví o tom Harry?"

Ginny zavrtěla hlavou. "Řekla jsem mu, že jsem na to myslela. Jinak bych musela nejspíš čekat dalšího půl roku. Ale myslím, že něco tuší. Momentálně ho nesnesu ve své blízkosti. Mám pořád pocit, že je na mně něco jinak a že si toho všimne."

Hermiona přikývla a soucitně položila ruku na její paži. "Co budeš dělat?" zeptala se. Když se Ginny snažila nenápadně vykroutit, rychle ji stáhla.

"Omlouvám se, já... právě teď nesnesu ničí dotyk," omluvila se potichu.

"To je v pohodě."

"Miono, potřebuju tvoji pomoc! Existuje nějaký lektvar, který by zabránil otěhotnění?" Ginny se na ni podívala s vlhkýma očima.

"Já... já nevím... Nechceš zajít raději za madame Pomfreyovou?" Hermiona nejistě přešlápla z jedné nohy na druhou.

"U Merlina, ani náhodou!" vyděsila se Ginny a zbledla. "Moc dobře zná mámu a tátu, okamžitě by jim to řekla. Hermiono, nemůžu za ní jít!" V panice ji chytila za ruce. Podle jejího silného stisku Hermiona poznala, že má obrovský strach.

"Dobře, dobře... uklidni se. Takže nemyslíš, že by to tvoji rodiče přijali nějak rozumně? Zatím přece není vůbec jisté, že jsi těhotná. A jak stará byla tvoje mamka, když se narodil Bill?"

Ginny se hystericky zasmála. "Tohle se jako argument použít nedá. Máma mi zakroutí krkem po tom nekonečném rozhovoru o sexu a těhotenství, který se mnou vedla. A víš, jak mi táta říká, když jsem doma?" Hermiona zdvihla tázavě obočí. "Říká mi myško."

V nastalém tichu se Hermiona snažila interpretovat významný pohled své kamarádky.

"Copak to nechápeš? Jestli zjistí, že mám sex, bude konec se sympatiemi vůči Harrymu. U jeho synů to bylo skvělé a udělalo to dojem. První přítelkyně, paráda! U mně to vyústí ve výprask řemenem."

"Ginny, teď ale trochu přeháníš," poznamenala opatrně Hermiona.

"Na to raději nebudu spoléhat." Zrzka kategoricky odmítla o této možnosti dále diskutovat.

"Dobře. Nemůžeme jít za madame Pomfreyovou..." Na nemocnici Sv. Munga mohly také rovnou zapomenout, protože bylo nemyslitelné, aby dvě studentky nepozorovaně opustily školní pozemky - i kdyby je doprovázel Severus. Hermiona se zhluboka nadechla. Celá ta záležitost se jí ani v nejmenším nelíbila. Ale co by měla udělat, aby Ginny pomohla? Copak si celou dobu nepřála, aby jí konečně řekla, co ji trápí? A teď si s tím musí nějak poradit.

Ginny si odhrnula vlasy z tváře a několikrát se zhluboka nadechla. "Z téhle nejistoty se nejspíš zblázním!"

Hermiona ji chytla za ruku a zabránila jí tak pokračovat v chůzi. "Nejdřív se uklidni! Půjdu do sklepení a uvidím, co zjistím. Severus má obrovskou knihovnu, jsem si jistá, že v ní něco najdu." Ginny jí chtěla s panickým pohledem v očích odporovat, ale Hermiona rozhodně pokračovala: "Neboj, nic mu neřeknu. Můžu téměř nerušeně pracovat v laboratoři a nemyslím, že budu mít nějaké problémy s vařením lektvaru."

Ginny si ulehčeně oddechla. "Díky, Miono!" pozvdechla si a zavřela na chvíli oči.

"Nemůžu říct, že to dělám ráda. Běž teď do společenské místnosti a počkej tam na mě. Pokusím se něco najít a dám ti vědět."

Hermioně se nelíbilo, že ukončila jejich rozhovor tak náhle, ale bylo jí jasné, že si nemůže dovolit ztrácet čas, pokud nechce, aby šla Ginny na potrat.

"Dobře," řekla Ginny tichým hlasem a vypadala strašně křehce, když se otočila a zamířila k hradu.

ooOoo

O pár minut později stála Hermiona před Severusovými dveřmi a nejistě zaklepala. Ze všech sil se pokusila skrýt své starosti, protože pokud se nic z toho neměl Severus dozvědět, musela to zahrát opravdu dobře. Jenže když otevřel, jakékoliv hraní se někam vypařilo.

Co to...?

Severus měl na sobě úzké černé kalhoty, které předtím viděla jen na jezdcích na koni a které na něm zvýrazňovaly jeho svalnaté nohy takovým způsobem, že se jí dělalo slabo v kolenou. Byl obutý v černých holínkách do půli lýtek, a když jí pohled stoupal po jeho postavě nahoru, všimla si, že i zbytek oblečení je jezdecký. Hermiona několikrát zamrkala, když očima doputovala k jeho vlasům, pevně svázaným do uzlu.

"Hermiono!" řekl překvapeně a ustoupil na stranu. "Vůbec jsem s tebou nepočítal."

Hermiona ze sebe dostala několik neidentifikovatelných zvuků, které - spolu s tím, že zůstala stát v chodbě - způsobily, že se zamračil.

"Chceš vstoupit nebo dáváš přednost zůstat stát venku?" zeptal se a Hermiona se dala toporně do pohybu.

"Ty jezdíš na koni?" zeptala se nakonec užasle a sledovala, jak si sám sebe prohlédl.

"Samozřejmě že ano. Myslela sis, že mám ve Scarborough koně jen kvůli pěkné podívané?" řekl Severus se zdviženým obočím.

Hermiona otevřela ústa, aby odpověděla, ale pak je zase zavřela. Nakonec po pár vteřinách zavrtěla hlavou. "Ne, samozřejmě že ne," odvětila. Teprve teď v tom zahlédla svoje štěstí. Když půjde Severus jezdit, nebude ji kontrolovat v laboratoři. "Chystal ses jít jezdit?"

Severus si tiše pozvdechl. "Ano. Předtím jsem to nestihl a Martin nemůže koně v úterý nechat proběhnout. Ale přiznávám, že v noci jezdím moc rád."

"Ach, no tak potom... Nebude ti vadit, když budu chvíli bádat a použiju tvou laboratoř?" zeptala se jakoby mimochodem.

Severus zavrtěl hlavou. "Nebude. Klidně tu pracuj, už se tu dobře vyznáš. Ale myslel jsem, že ses chtěla dneska učit?" zeptal se po krátké pauze a připomněl jí tak sovu, kterou mu odpoledne poslala.

"Původně ano, ale pak mě něco napadlo a já bych to ráda vyzkoušela." Podívala se mu do očí a když neuhnula pohledem, přesvědčilo ho to, že mluví pravdu.

"Ale nebuď tu moc dlouho!" přikázal jí a krátce políbil. Tak to aspoň plánoval, ale Hermiona si ho přitáhla k sobě a jejich polibek prohloubila.

"Vezmeš mě příště s sebou?" zeptala se s prosebným výrazem v očích.

Severus přimhouřil oči. "Budu o tom přemýšlet," odpověděl nakonec a naposledy přitiskl své rty na její, než za ním zapadly dveře.

Hermiona ještě chvíli stála se zasněným pohledem a zírala na dveře - takové oblečení by se mělo na mužích jako Severus zakázat. Pak se vytrhla ze zamyšlení a cílevědomě přešla ke knihovně. Musela si pospíšit.