Kapitola 65 - Torpeo spiritus

(Ure Midge - Breathe)

ooOoo

Hermiona byla nervózní. Dotíralo na ni špatné svědomí, nohy se jí třásly a ze všeho nejradši by se otočila a utekla. A přesto zdvihla ruku a zaklepala. Musela to vědět. Musela si být absolutně jistá.

"Merline, odpusť mi...," zašeptala a nasadila úsměv, když se otevřely dveře. "Dobrý den, pane profesore! Mohla bych s Vámi mluvit?"

ooOoo

Měla vědět, že nebude trvat dlouho, než se Severus dozví o jejím rozhovoru s profesorem Kratiknotem. Přesně vzato to byl přesně jeden den, než ji odměřeně oslovil: "Musela ses sama přesvědčit, že ti Kratiknot řekne přesně to samé, co já?"

Hermiona nadskočila leknutím a pomačkala bylinku, kterou držela v ruce. Pak ale vystrčila bradu dopředu. "Ano," odpověděla jednoduše a věnovala se dál přípravě ingrediencí.

"Myslel bych si, že mi budeš věřit, když ti něco řeknu." Severus byl očividně zraněn, zklamán a mimořádně rozmrzelý.

"Věřím ti, ale také tě znám. Trvalo týdny, ne, měsíce, než jsi mi vůbec začal pomáhat. Nevyčítej mi, že teď zkouším všechny zdroje, abych se ujistila, že skutečně nemám na výběr!" Atmosféra v laboratoři se přiostřila, ale Hermiona si od něj nenechá vemluvit špatné svědomí. Bylo to k jejímu dobru, vyžádat si informace od ostatních učitelů, a v tomhle případě nedovolí Severusovi, aby ji vodil za ručičku.

Už mu nejsem podřízená. Jsme spolu, můj názor má stejnou váhu jako jeho. A on by se stejně nezachoval jinak.

Hermiona koutkem oka zahlédla, jak zarputile přikývl. "Nu, a protože jsi dospěla ke stejnému závěru jako já - už jsi mluvila s madame Pomfreyovou?"

Potichu zasténala. Zase se mu povedlo změnit náhle téma, když si uvědomil, že byla v právu. V odborných věcech, jako je vaření lektvarů, se držel zpátky (což možná bylo z větší části způsobeno tím, že v jejich diskusích na toto téma se téměř vždy mýlila), ale jakmile došlo na soukromé věci, tak to dělal pořád. A pokaždé, když si toho všimla, přemýšlela, jestli mu to má nechat projít nebo trvat na tom, aby to prodiskutovali.

Dnes ale neměla ani sílu, ani chuť se hádat kvůli takové banalitě. To samozřejmě neznamenalo, že se mu musí její odpověď líbit. "Ne, ještě ne. Půjdu za ní brzy. Bude ještě chvíli trvat, než se vrátí Harry, abychom mohli spustit ten plán."

Ten plán vznikl včera večer na setkání s profesorkou McGonagallovou. Profesor Brumbál k jejich rozhovoru také připojil a Harry si jejich rozhodnutí vyslechl přes krb. Ne že by měl skutečně na výběr.

Jak už jí řekl profesor Brumbál před nějakou dobou, měli by otevřít urnu na nějakém odlehlém místě, kde široko daleko nebude žádný člověk a kde bude žít jen velmi málo vysoké zvěře. Musí přinutit Voldemorta k tomu, aby se zaměřil výhradně na Harryho, protože zvěř od určité velikosti byla přijatelným nouzovým řešením, jak už bylo jednou prokázáno.

Hermiona se Severusem užijí lektvar, který jejich těla učiní pro Voldemorta natolik nezajímavými, že mu pravděpodobně ani nedojde, že tam jsou také. Ale oni tam být musí, protože nesmí odstranit Znamení zla příliš brzy a především Hermiona nechtěla Harryho nechat samotného.

Brumbál navrhnul dům na malém ostrůvku uprostřed Atlantiku, který byl už léta neobývaný, protože ostrov se pomalu potápěl. Profesorka McGonagallová s jeho návrhem souhlasila, a tak to byla uzavřená věc. Na Harryho tiché mumlání nebral nikdo zřetel.

Teď jen museli počkat, až skončí prázdniny. Minimálně tuhle ochrannou lhůtu profesorka McGonagallová Harrymu povolila.

"Neodkládej to příliš dlouho, Hermiono!" přikázal jí Severus a s vlajícím hábitem odešel z laboratoře.

Hermiona si podrážděně odfrkla a nakrájené bylinky otráveně upustila na desku stolu.

ooOoo

O pár dní později se Hermiona mrzutě vydala na ošetřovnu. Štvalo ji, že návštěva profesora Kratiknota nepřinesla jiný výsledek, než který prorokoval Severus. Že není možné aplikovat magii přímo na Znamení zla; že bylo samo o sobě tak magicky silné, že jako černá díra absorbovalo všechno, co mělo původ v magii zvenčí.

Stejně jako Severus, ani Kratiknot nedokázal vysvětlit, proč na něj vůbec některé lektvary působily. Hermiona si myslela, že to souviselo s tím, že lektvary působily na tkáň obecně, nikoliv výhradně na magické komponenty. Znamení se sice zase samo od sebe objevilo, ale předtím byly zničeny všechny barevné pigmenty, které tím pádem nebyly schopné fungovat jako magický nosič.

Skutečně doufala, že existuje cesta, kterou Severus zatím nezvažoval. Zapomínala, že svoje výzkumy a práci bral velmi vážně a dopustil se chyby jen výjimečně. A především, co se vlastností a chování Znamení týkalo, provedl velmi důkladný výzkum a podstoupil chvílemi velmi nebezpečné a bolestivé testy.

Profesor Kratiknot jí sdělil několik detailů. Očividně oba muži spolupracovali při výzkumu Znamení zla. Hermioně ještě teď naskakovala husí kůže, když pomyslela, co všechno musel Severus podstoupit. Nyní už chápala, proč zlehčoval svůj kolaps před několika dny.

I tak se jí nelíbilo, že musí trávit odpoledne s madame Pomfreyovou. Včera za ní zašla a zeptala se, zda by jí v tomto případě mohla pomoci, a dělalo jí velké problémy, jak dostatečně vysvětlit okolnosti, aniž by se lékouzelnice dozvěděla něco, co by neměla.

Její zvědavost je neuvěřitelná! Ale bohužel také pochopitelná...

Přestože zažehnali bezprostřední nebezpečí, profesorka McGonagallová na posledním setkání Fénixova řádu všechny požádala, aby svoje plány drželi v přísné tajnosti. Hermiona madame Pomfreyovou neviděla na žádném setkání, takže jí mohla říct jen to nejnutnější. Výsledkem bylo, že lékouzelnice jen zdráhavě souhlasila s tím, že jí poskytne základníinformace ohledně léčivého kouzla. I slepý by poznal, že je uražená, a tak portréty sledovaly její rozhovor s madame Pomfreyovou, jako by se jednalo o tenisový turnaj. Jedna dáma v příliš těsném korzetu dokonce omdlela, protože otáčení hlavy ze strany na stranu jí způsobilo závratě. Jen díky tomu madame Pomfreyová nakonec souhlasila.

Hermiona si potichu povzdechla. Nemyslela si, že je madame Pomfreyová tak zvědavá, jak Severus vždycky tvrdil. Upřímně řečeno považovala jeho nechuť vůči lékouzelnici za součást toho, že nevychází s nikým, kdo mu nedá dostatek prostoru. Nemohla však bohužel popřít, že lékouzelnice ráda vrtá do věcí tak dlouho, dokud nedostane uspokojivou odpověď.

Madame Pomfreyová vykoukla ze své kanceláře, když uslyšela někoho vejít, nevrle mávla rukou a zase v ní zmizela. Hermiona zmateně nakrabatila čelo a v duchu přemýšlela, jestli je vůči ní lékouzelnice pořád zaujatá. Dobrá, docela určitě byla, ale ona na to teď neměla ani trpělivost, ani nervy.

Cílevědomě šla k otevřeným dveřím do kanceláře a ruce přitom sevřela v pěsti, jen aby si připomněla, že by se neměla vzdávat.

"Dobrý den, madame Pomfreyová!" Hermiona nahlas pozdravila pevným hlasem. Lékouzelnice vzhlédla se zdviženým obočím od lékařské zprávy, kterou právě doplňovala novými údaji.

"Dobrý den, slečno Grangerová," odpověděla odměřeně. "Na chvíli se posaďte, přijdu hned za Vámi."

Hermiona přikývla, což nemohla druhá žena vidět, protože hned sklonila hlavu k papírům před sebou. To bude opravdu veselé odpoledne, pomyslela si sarkasticky.

Vrátila se na ošetřovnu, přešla podél vyrovnané řady prázdných postelí k oknu a podívala se ven. Měla pocit, že odněkud slyší tiché bzučení. To nebylo možné. Nebyla tu elektřina, které by mohla ten zvuk přisoudit.

Bzučení ale neustávalo a tak se nejistě rozhlížela, dokud si nevšimla na druhé straně místnosti mouchy, která opakovaně narážela do bílého povlečení. Hermiona si udiveně odfrkla. Ne že by neznala mouchy, ale v zimě ještě nikdy žádnou neviděla poletovat.

Fascinovaně a se zkříženýma rukama sledovala pokusy malého tvora, dokud za ní nepřišla madame Pomfreyová a se zvědavostí sledovala směr Hermionina pohledu. Pak si povzdechla.

"To je Puk. Mám ho tady už od léta. Někde musí nacházet něco k jídlu.

Hermiona zdvihla obočí. "Puk?" 1) Nečekala, že by příběhy Puka, mouchy domácí, byly známé i v kouzelnickém světě.

"Ano, jeden z druháků ji tak pojmenoval. Poté, co jsem se jí snažila týdny zbavit, jsem to musela jednoduše vzdát. V životě se vyskytnou věci, které je nutné prostě přijmout tak, jak jsou. Magické mouchy k nim patří." Pokrčila rameny a otočila se k mouše zády. Ta se jako velký černý puntík usadila na zdi. V místnosti se najednou rozhostilo ticho.

Hermiona v mírném pobavení zavrtěla hlavou. Vsadila by třicet galeonů na to, že ten druhák byl mudlorozený. Měla radost, když se příběhy a zkušenosti tímhle způsobem promíchávaly.

"Takže, co přesně bych Vás měla naučit?" zeptala se madame Pomfreyová a získala si tak opět Hermioninu pozornost.

"Jedná se o lektvar, o kterém jsem Vám říkala včera. Jeho vlastnosti ničí hemoglobin, a tak potřebuji vědět, jak člověka udržet naživu, dokud jeho účinek potrvá."

Lékouzelnice chvíli přemýšlela, pak přikývla a hůlkou ukázala na stůl a dvě židle uprostřed místnosti. "Posaďme se na to," řekla méně nepřátelským tónem. Hermiona ulehčeně vydechla a následovala ji ke stolu.

"Protože umíte odborně popsat účinek lektvaru, předpokládám, že k tomu nemusím nic dalšího dodávat?" Žena seděla s vážným výrazem v obličeji lehce nakloněná dopředu, jednu nohu pohodlně přehozenou přes druhou, jednu ruku volně položenou na stole a druhou, zatímco mluvila, gestikulovala.

"No, víc, než kolik jsem Vám už řekla, toho nevím," odpověděla opatrně Hermiona a zčervenala, když madame Pomfreyová zdvihla obočí.

"Tedy dobrá, vezmu to trochu podrobněji." Lékouzelnice se posadila zpříma a důrazně se na ni podívala. "Kouzelnické lékařství se od mudlovského nijak neliší v základech, ale pouze způsobech léčby. Obsahuje navíc jen oblast léčení prokletí, kterou mudlové z pochopitelných důvodů nemají."

Hermiona přikývla.

"Proto se Vám bude zdát málo kouzelnický poznatek, že funkce hemoglobinu spočívá ve vázání kyslíku a jeho přenos cévami k buňkám, a že ho lze najít v červených krvinkách."

Hermiona opět přikývla, tohle jí bylo dobře známé. "Lektvar ho ničí, protože se jedná o červené krevní barvivo," vyslovila to, co už věděla. Zdálo se, že madame Pomfreyová ráda někomu něco takhle důkladně vysvětluje, a protože měla dost času, rozhodla se jí tu radost dopřát. Aspoň už nebyla tak podrážděná.

"Přesně. Toto zničení má jeden závažný důsledek. Červené krvinky odumírají a nemůže docházet k výměně plynů. To znamená, že se člověk udusí, přestože jeho dýchací cesty jsou průchozí."

Hermiona polkla. "To zní děsivě."

Madame Pomfreyová pokrčila rameny. "Váš lektvar není jedinou látkou s takovým účinkem. Existují jedy, které používají samozřejmě především mudlové, u nichž není možné použít méně prokazatelný nápoj. Tyto jedy fungují na podobném, i když zajímavějším principu." Lékouzelnici se zaleskly oči. "Nejdůležitější částí hemoglobinu je ion železa, který na sebe váže kyslík. Tyto jedy změní uspořádání iontů tak, že navázání kyslíku je prostě nemožné. Jinými slovy, červené krvinky jsou zdravé a přesto nemůže docházet k výměně plynů."

Nadšení z těchto jedů vyvolalo v Hermioně strach. Kdyby nevěděla, že vědci často projevují zanícení pro takové směšné objevy, začala by si dělat skutečné starosti.

"Fascinující," zamumlala a vytrhla tak madame Pomfreyovou z jejích myšlenek.

"Jen tak dlouho, dokud člověk nemusí obětovat ruku." Povzdechla si. "Aby bylo možné požití takových nápojů přežít, je nezbytná rychlá akce. Nesmíte si dovolit otálet, jakmile je lektvar podán. Nesmíte se nechat ničím rozptýlit. Hlavní součástí léčebného procesu je zachování klidu."

Hermiona těžce polkla. "Do-dobře..."

"Musíte seslat dvě kouzla. První ihned po podání lektvaru. To je ta delikátní část." Lékouzelnice se významně odmlčela. "Slečno Grangerová, slyšela jste někdy o Torpeo spiritus?" 2)

Hermiona zavrtěla hlavou.

"To jsem si myslela." Madame Pomfreyová se tetelila radostí. "Toto kouzlo je v lékouzelnictví mistrovským dílem. Jde o to, že pacient, který není z různých důvodů schopný zásobovat své tělo dostatečným množstvím kyslíku, může tak činit skrze jiného člověka. Tím, že vy budete dýchat, budete zároveň zásobovat kyslíkem pacientovo tělo."

Hermiona vydechla úžasem. "Páni!"

Madame Pomfreyová přikývla. "Protože váš pacient bude na vás zcela závislý, je důležité, abyste dýchala klidně a zhluboka. Pokud byste panikařila a dýchala zrychleně, vaše vlastní tělo by nedostávalo dostatek kyslíku a dříve nebo později byste vy i pacient skončili v bezvědomí."

Hermiona přikývla a už teď cítila, jak je nervózní. Existence kouzel, která jsou založená na klidu, představovala pro ni nepříjemné zjištění.

"Ukážu vám, jak to kouzlo funguje. Zadržte dech, drahá!"

Hermiona se na ni překvapeně podívala a na chvíli zaváhala, ale když jí madame Pomfreyová důrazně pokynula rukou, poslechla ji. S nepříjemným pocitem okolo žaludku se zhluboka nadechla, ale nedokázala už vydechnout.

Lékouzelnice chvíli počkala, pak vytáhla hůlku a významně si odkašlala. Hermiona cítila, jak se jí zrychlil tep a její tělo ji začalo nutit k nadechnutí. Zatím to však mohla ještě chvíli vydržet.

"Torpeo spiritus!" řekla madame Pomfreyová zřetelně a hůlkou obkreslila ve vzduchu velký oblouk.

Hermioně se překvapení rozšířily oči. Nutkání se nadechnout zmizelo. Zároveň si všimla, že lékouzelnice nyní dýchá zhluboka a jaksi namáhavěji, ale přesto mohla úplně normálně mluvit. "Vidíte, nyní vůbec nepotřebujete dýchat. Fascinující, že ano?"

Hermiona jen přikývla. Nebyla si jistá, jak by kouzlo působilo, kdyby plýtvala vzduchem na mluvení.

"Finite incantatem!" Lékouzelnice ukončila kouzlo a Hermiona si oddechla, že smí opět sama dýchat. Také se zdálo, že i madame Pomfreyová je ráda, že nemusí dýchat za dva. "Je to trochu namáhavé, ale dá se to vydržet. Pokud zůstanete v klidu!"

"Budu si to pamatovat," slíbila Hermiona.

"Dobře. A teď vy!"

Hermiona přikývla a ještě jednou zadržela dech, tentokrát však z jiného důvodu. Potom mávla hůlkou tak, jak předtím viděla madame Pomfreyovou, a vyslovila formuli.

Bylo to, jako by se během jediné vteřiny ocitla v pokoji s vydýchaným vzduchem. Její dech se téměř automaticky prohloubil a prodloužil, srdeční tep se zrychlil a začaly se jí potit ruce. Celé jí to připomínalo počátek panického záchvatu, a tak jí stálo dost úsilí zůstat v klidu. S rozšířenýma očima se chytila okraje stolu a pevně ho sevřela. Když se objevila mírná závrať, těžce polkla.

"Jen klid," přikázala jí madame Pomfreyová a využila tak vzduch, který předtím nabrala do plic. Hermiona namáhavě přikývla a pokračovala s nádechy.

Postupem času nepříjemný pocit zmizel. Její plíce si očividně zvykly na to, že nyní zásobují kyslíkem dvě těla. Na tváři se jí pomalu rozlil úsměv.

Madame Pomfreyová spokojeně přikývla a Hermiona v tom viděla znamení, že může kouzlo ukončit. "Vynikající, opravdu vynikající!" rozplývala se, jen co začala sama dýchat. "Nepřemýšlela jste někdy, že byste se vyučila lékouzelnicí?"

Hermiona zrudla. "No, vlastně jsem měla v úmyslu studovat lektvary," odpověděla obezřetně.

Lékouzelnice se zatvářila zklamaně. "Ano, ano, vy nám raději dodáváte pacienty, než abyste se o ně starala." Svá slova doprovodila přátelským mrknutím. "Nuže dobrá, na každý pád je dobré, že jste se první část celého procesu naučila tak rychle. Vyzkoušejte si ho ještě jednou nebo dvakrát, než se dostanete k vážnému případu."

"To udělám," slíbila Hermiona.

"Druhou částí je znovu aktivovat výrobu červených krvinek. Nejlepší je toto kouzlo provést, až když jste si jistá, že účinky lektvaru pominuly. Formule zní Instigo cruentus a není třeba ji příliš trénovat. Nemohu vám to ukázat, protože pak by ve vaší krvi bylo příliš mnoho erytrocytů a to není vůbec příjemné." Lékouzelnice na ni znovu mrkla.

"Instigo cruentus," opakovala potichu Hermiona, aby si zapamatovala správnou výslovnost. "A to je všechno?"

"Myslím, že na začátek ano. Přesto všechno se jedná pouze o první pomoc a nemohu dost dobře zdůraznit, že příjem tohoto lektvaru by se neměl uskutečnit bez lékařského dozoru. Musíte dávat opravdu dobrý pozor na to, zda nenastaly nějaké nepředvídatelné potíže. Pokud by se tak stalo, musíte svou oběť vzít okamžitě ke zkušenému léčiteli!"

Hermiona vzdala svůj další pokus zjistit, co přesně nyní lékouzelnice zamýšlela, a přikývla. "Můžete mi věřit, že budu dávat velký pozor. Moje... oběť... se vážně ani jednou nepřiblíží k většímu nebezpečí."

Ne, pokud tomu budu moci zabránit.

Madame Pomfreyová si odfrkla. "Bylo by hloupé za těchto okolností předpokládat, že nehrozí žádné nebezpečí. Možná se jedná o kontrolovatelné nebezpečí, ale pořád tu je určité riziko."

Kontrolované riziko...

Nenáviděla to. "Nedělám to dobrovolně, madame Pomfreyová. Ani v nejmenším se mi nelíbí, že musím někoho vystavit nebezpečí, ale žádná jiná možnost neexistuje! Už jsem vyzkoušela úplně všechno. Je mi to opravdu líto." Hermiona se postavila a toporně kráčela ke dveřím. Tam se však zastavila, přinutila se ke klidu a otočila se. "Mockrát Vám děkuju za pomoc, madame Pomfreyová."

Hermionin výbuch způsobil lékouzelnici mírný šok. Zírala na ni s rozšířenýma očima a pootevřenými ústy a nakonec jen netečně přikývla. Hermiona se o to vůbec nestarala a opustila ošetřovnu.

ooOoo

Po večeři se Hermiona vydala do sklepení. Zvládnutí její úlohu v celém plánu bylo pro ni dostatečnou motivací k tomu, aby napravila napětí mezi ní a Severusem.

Byla však kvůli tomu nervózní a doufala, že se Severus nebude držet toho, že mu nevěřila. Ačkoliv ona by to tak neoznačila. Měl prostě pravdu a to by ho mělo těšit, místo aby jí měl za zlé, že provedla vlastní výzkum.

Severus ji nepozdravil, když jí otevřel dveře, ustoupil ale stranou a nechal ji vejít. Hermiona to viděla jako první malý úspěch a několikrát se zhluboka nadechla.

Zachovej klid...

Otočila se k němu a ve chvíli, kdy chtěl něco říct, zdvihla ruku a umlčela ho. "Nic neříkej, chci ti něco ukázat!"

Severus skepticky naklonil hlavu a zkřížil ruce na hrudi, přesto jeho postoj dával najevo, že je na to zvědavý.

"Zadrž dech!" přikázala mu, čímž ho zmátla.

"Hermiono, co..."

"Prostě to udělej!" přerušila ho a chvíli s ním vedla souboj v zírání, než si povzdechl a poslechl ji.

Hermiona se kousala do rtu, zatímco ho sledovala, jak zůstal poslušně stát uprostřed místnosti a zadržel dech. Zároveň jí malý hlásek našeptával, že by jí měl tohle kouzlo demonstrovat stejným způsobem.

Když se přesvědčila, že nedýchá, mávla hůlkou a nervózně zamumlala: "Torpeo spiritus!"

Už předem se připravila na pocit paniky, a tak tím teď nebyla zaskočená. Začala zhluboka a klidně dýchat a po tváři se jí rozlil úsměv, když viděla, že se Severusovy oči rozšířily překvapením. "Myslím, že našemu plánu už nestojí nic v cestě," řekla s námahou a napjatě sledovala jeho reakci.

Na každý pád zareagoval jinak, než čekala. Severusův dech se zrychlil a pak začal namáhavě supět a chytil se za krk. "Ukonči to!" vydechl s posledním vzduchem, který mu v plicích ještě zbyl a volnou rukou hledal opěradlo židle.

"Uklidni se!" Hermiona dostala skutečný strach a popošla k němu o pár kroků. Mohla doslova cítit, jak jí připadá těžké dýchat.

"Ukonči to!" zasípal a podíval se na ni tak vztekle, až se vyděsila.

"Finite incantatem!"

Severus ulehčeně zalapal po dechu, zatímco rukou křečovitě svíral židli.

"Severusi, co..." začala a ani si neuvědomila, že použila stejná slova jako on před chvílí. Ani se neodvážila se ho dotknout, přestože by to udělala velice ráda.

"Ven!" poručil jí monotónním hlasem.

"Co?" Hermionu jeho příkaz zaskočil, a tak její otázka zněla spíš jako polekaný výkřik než jako skutečné slovo.

"Ven! Jdi pryč!" vyštěknul na ni podrážděně Severus a ukázal na dveře.

Hermiona se dívala s bušícím srdcem do jeho černých očí. Nutkání ho neposlechnout bylo velké, ale hněv a něco, co nedokázala identifikovat, ji přimělo se beze slova otočit a zabouchnout za sebou dveře.

---

Pozn. překladatelky:
1) Puk je moucha z příběhů o včelce Máje.
2) Torpeo spiritus se dá přeložit jako nehybný dech či nehybný vzduch