Vymazaná scéna 1 (kapitola 1)
K této scéně: Často se mě čtenáři ptali, jak Severus reagoval, když se dozvěděl, že mu Hermiona zachránila život. Zde máte odpověď.
ooOoo
Ve dne po tom, co byl Severus zachráněn Hermionou
ooOoo
Severus se zrovna chystal zapnout si kabátec, když na ošetřovnu vstoupil ředitel. Madame Pomfreyová sledovala oba dva ze své kanceláře. Mistr lektvarů jí věnoval několik obzvlášť jedovatých pohledů, než ji konečně napadlo zavřít dveře - zabouchla je tak prudce, že se na podlahu sneslo několik chomáčů prachu.
Albus se otočil s vysoko vytaženým obočím k její kanceláři a pobaveně kroutil hlavou. "Neměl bys na ni být tak tvrdý, Severusi. Přece jen díky ní můžeš ošetřovnu opustit už dnes," napomenul mladšího muže a sedl si na postel.
Severus si odfrkl. "Je to její práce."
"Kterou vykonává velmi svědomitě."
"To není důvod, aby strkala svůj nos do záležitostí jiných lidí."
"Je členem Řádu. Má právo o těchto věcech vědět."
Severus věnoval svému nadřízenému rozmrzelý pohled a už bezchybně oblečený se posadil vedle ředitele. Beztak by nemělo žádný smysl si stěžovat na způsob výběru členů Řádu. "Přišel jsi sem proto, abys mě upozorňoval na takovéhle věci, Albusi?" zeptal se ostře.
Bělovlasý muž se zasmál a zavrtěl hlavou. "Ne, nejsem tu kvůli tomu. Ale pojďme se na chvíli projít. Bradavické zdi mají uši a tyhle na ošetřovně jsou obzvláště vnímavé."
Severus přikývl a jako první vyšel ze dveří. Minulou noc si nepamatoval příliš jasně, hlavně časový úsek mezi jeho návratem a probuzením. Matně si vzpomínal na známý hlas, který ale nedokázal nikam zařadit. Ani nevěděl, jak se dostal na ošetřovnu, nemluvě o tom, co všechno už řediteli stihl říct. Existovaly detaily, o kterých by raději pomlčel. Jedním z nich bylo další seznámení se s Cruciem.
Albus na ně seslal zastírací kouzlo, takže se mohli nerušeně procházet po chodbách a bavit se. Severus automaticky zamířil do sklepení. Ředitel šel za ním, aniž by na to nějak reagoval.
"Co se minulou noc stalo?" zeptal se místo toho vážným hlasem.
Na základě tak otevřené otázky Severus zadoufal, že tomu starému muži ještě nic neřekl. "První setkání po Turnaji tří kouzelnických škol, to se stalo. Pán Zla nebyl příliš nadšený událostmi, hlavně to, co zbylo z Bartyho Skrka mladšího, ho dost naštvalo".
Protiva právě zabočil za roh a Severus ho nedůvěřivě pozoroval. Dokonce i se zastíracím kouzlem to bylo to nejlepší, co mohl člověk udělat, pokud se chtěl vyhnout nečekanému útoku. A protože jizva na jeho břichu ještě pořád nepříjemně pobolívala, nehodlal se dostat nijak brzy do křížové palby - jakékoliv.
"S tím jsem počítal," odpověděl Albus a pohrával si se svou hůlkou. Náhlý závan vzduchu odvál Severusovi vlasy přes obličej a Protivu do jiné chodby. Poltergeist hlasitě zaskučel a znovu vyplul zpoza rohu, kde spatřil dva Zmijozely, kteří měli tu smůlu a byli právě na cestě na snídani. Severus si všiml, jak se oči toho rušitele klidu zúžily. Jeho žáci polkli.
"Bylo to nutné?" obrátil se mrzutě na svého nadřízeného, který sledoval, co se bude dále dít.
"Ach, Severusi, vážně bys měl přestat s tím, brát si všechno jako útok na svou osobu nebo svou kolej. Raději mi pověz, co se dělo pak."
Mistru lektvarů dalo docela námahu, nevšímat si klepání několika brnění, jež Protiva nechal tancovat jako nějaké velké loutky a tím oba žáky zatlačil do kouta.
S začínající bolestí hlavy a pokrčeným čelem pokračoval: "Pán Zla se pokusil pro pobavení zinscenovat komediální představení - povolil nám souboje, povyražení a mučení mudlů. ... Prosím, Albusi, učiň tomuhle potupnému divadlu přítrž!" Přímo na jeho černé vlasy spadla ze stropu omítka.
Albus udělal, oč ho Severus žádal - brnění odlétla na svá místa. Potom se s upřeným pohledem díval na svého mračícího se učitele. "Znovu vztáhl ruku na mudly," prohlásil. Studenti se rychle vzdálili a Protiva si bouřlivě stěžoval, že hrad se proti němu dneska spiknul.
"Očekával jsi snad něco jiného?" Severus nesnášel, když musel hovořit o metodách Pána Zla způsobem, jako kdyby mluvil o počasí. Jenže se dalo opravdu předpokládat, že mudlové a mudlorození kouzelníci a čarodějky budou opět ti, kteří ponesou následky. Tak to bylo tenkrát a stejně tak to bude i teď.
"Doufal jsem, že dvanáct let v exilu mu pomůže pochopit, že by se měl zaměřit na to podstatné," přiznal zamyšleně ředitel. "Kdo tě tak těžce zranil?" změnil náhle téma.
Severus se potichu zamumlal: "Avery. Podrařilo se mu mě náhodou zasáhnout. Zatracený holomek."
"Podezíral tě?"
"Určitě. Temný pán mě sice znovu přijal do skupiny a všem zakázal přemýšlet o věcech, které se jich netýkají, jenže mezi Smrtijedy se jich vždycky najde několik, kterým to pálí, a Avery naneštěstí patří mezi ně. Dostal od Pána Zla nějaký příkaz. Nedokázal jsem zjistit, o co jde."Zkřivil obličej, protože v téhle části setkání skončil pod Cruciem. Bedlivě pozoroval obličej muže vedle sebe, přestože Albus nedal nijak najevo, že je už o daných okolnostech informován. Severus se na sebe zlobil kvůli tomu, že si už nepamatuje, co minulou noc staršímu kouzelníkovi řekl.
"Jak se stalo, že tě v souboji porazil?" přešel Albus po krátkém mlčení poslední informaci a znovu se usmál.
"Neporazil. Jenom mě zasáhl." Severus si nedokázal odpustit pousmání ze zadostiučinění.
"Dobře," opustil dané téma Albus, když došli ke vchodu do Severusových soukromých pokojů. "Měli bychom také co nejdříve najít způsob, jak to všechno ukončit. A byl bych ti velmi zavázán, kdybys dokázal nějak zjistit další podrobnosti o tom příkazu."
"Samozřejmě, řediteli. Uvidím, jestli najdu způsob, jak se dostat k informacím. Avery mně, jak bylo řečeno, příliš nevěří a Pán Zla teď důvěřuje víc Červíčkovi. Té kryse se podařilo blýsknout se ve správný moment."
"Je to nešťastná náhoda, že byl ve správnou dobu na správném místě," dodal ředitel. "Ale mohlo to být i horší."
Severus si odfrkl. Tuhle frázi opravdu nesnášel. Přesto se nějaká vyšší moc, která mu jen tak pro zábavu komplikovala život, rozhodla, že ho Albus Brumbál bude mít rád.
"Uvidíme se u večeře," rozloučil se Albus a Severus přikývl.
Když ředitel udělal několik kroků směrem ke vstupní hale, ještě ho na chvíli zastavil. Modré oči ho zvědavě pozorovaly. "Jak jsem se dostal na ošetřovnu?" zeptal se Severus a naklonil hlavu.
Hned, jak se na ředitelově obličeji objevil široký úsměv, věděl, že se mu odpověď nebude líbit. "Slečna Grangerová měla to štěstí, že o tebe na pozemcích zakopla. Měl bys jí poděkovat, zachránila ti život." Pak se otočil a pokračoval v chůzi.
Severus sevřel čelisti. "Doufám, žes jí odebral body za opuštění věže po setmění!" zavolal za vzdalující se postavou.
Ředitel jen pozdvihl ruku a pokynul mu, aniž by se otočil.