Vymazaná scéna 2 (kapitola 3)
Setkání Smrtijedů, po kterém Severus objeví Hermionu v sovinci
ooOoo
Vyrušil ho při pokusu.
Volání bylo silné a nečekané a stálo ho lahev hříšně drahého výtažku z kopřiv. Lektvar zůstal stát v laboratoři, ošetřený kouzlem na uchování čerstvosti, přesto se pomalu kazil, protože tahle prokletá směs byla extrémně choulostivá. Severus by si nejraději mrzutě odfrkl, nicméně v kruhu Smrtijedů, s Pánem zla osobně hned vedle sebe, by to byl opravdu špatný nápad.
Alespoň se konečně jednou nestal cílem jejich Mistra. Přes jeho obličej, dobře schovaný pod kapucou a hlavně ukrytý za maskou, přeběhl škodolibý úsměv. Věděl, že Avery bude jednou trpět kvůli tomu ponižujícímu zranění, které mu onehdy způsobil.
Ale to nebylo to nejlepší na tomto setkání. Po dlouhých měsících opatrného vyptávání a pátrání se konečně dozvěděl, čeho se ten rozkaz týkal. A naštěstí se splnění zrovna tohoto příkazu nepodařilo. To, že mnozí ze Smrtijedů byli víc hrubí než chytří, se znovu vyplatilo.
"Avery," zasyčel podrážděně Temný pán a Severus sklonil zrak tak hodně, aby působil nenápadně a pokorně, ale přesto na Averyho dohlédl. Neměl pak tak špatné svědomí, když byli mučeni zlí lidé.
"A-Ano, můj Pane..." koktal jinak sebevědomý muž a Severus se ještě více ušklíbl.
Ve chvílích jako byla tato musel být velmi opatrný, aby Pán Zla nepostřehl žádnou z jeho myšlenek. Severus měl podezření, že dokáže vnímat myšlenky, aniž by musel vstoupit do vědomí své oběti. Ani při nejlepší vůli nedokázal odhadnout, jak to dělal (a to ho štvalo víc, než by kdy dobrovolně přiznal), přesto nepochyboval o tom, že to funguje.
"Jsem zklamán."
Při těchto slovech Severus zpozorněl. Když Pán zla použije tak mírnou formulaci, je většinou velmi vynalézavý. Možná si Avery zasloužil trochu slitování.
Ve stejném okamžiku se trávou až k jeho nohám proplazila Nagini a výhružně na něj zasyčela. Tenhle dobytek se naneštěstí už dávno dozvěděl, že není oddaným Smrtijedem. Severus mohl pouze doufat, že Temný pán nezačne příliš brzy věřit svému domácímu mazlíčkovi více, než je nutné.
"Je mi to líto, Mistře. Chyba je neomluvitelná."
Ach ano, to byla v každém případě. Vniknout na Oddělení záhad Ministerstva kouzel a teprve pak zjistit, že proroctví může z regálu sebrat jen osoba, jíž se týká, byla tak hloupá chyba, že by ji nikdo nemohl udělat. To, že se přesto stala, byl důkaz toho, že skutečná hrozba od Smrtijedů pochází jen z jejich impulzivního jednání. Jen Temný pán byl nebezpečný svou inteligencí a nedostatkem zábran.
"Vskutku. Řekni mi, jak bych měl takovou neomluvitelnou chybu potrestat?"
Severus se ušklíbl. Kdyby jenom čekal na to, až Avery přizná, že nemá nejmenší tušení (což by byla ta nejlepší volba), mohl by se zapojit a zachránit tak večer. Možná by se tak dostal zase o kousek dál.
"J-Já... Mi-Mistře, to nezáleží na mně..."
Voldemort udělal rukou zamítavé gesto, které Averyho umlčelo. Severus si všiml, že několik okolo stojících Smrtijedů se nervózně zavrtělo. "To opravdu nevadí. Tak tedy... Crucio!"
Avery se převrátil na záda, křičel a jeho tělo s sebou cukalo bolestí. Dalším pohybem ruky jejich Pána se křik ztišil, takže mohl nerušeně mluvit se zbytkem svých přívrženců. "Nějaké návrhy, jak napravit Averyho chybu?"
Severus neustále upíral svoje oči na muže na zemi a přesto s ním nedokázal soucítit. Na to se v podobné situaci sám ocital až příliš často.
Mezi ostatními Smrtijedy se zatím šířilo neklidné mručení. Nikdo se ale neodvážil opustit své místo v kruhu, natož pak přednést svůj návrh. Ubozí zbabělci! Odpověď byla tak prostá, že by bilo do očí, kdyby mlčel. Nesnášel takovéhle situace.
"Sirius Black," řekl nakonec protáhle a okolo nastal klid.
Temný pán se k němu otočil. "Black? Co je s ním?"
Severus konečně odvrátil pohled od Averyho, který z celého rozhovoru nic neslyšel. Aniž by zdvihl zrak, natočil se směrem k Pánu zla. "Mohl by posloužit jako návnada. Potřebujeme, aby Potter přišel na ministerstvo. Když si bude myslet, že je tam Black, bude dost hloupý na to, aby tam šel a pokusil se ho zachránit."
Temný pán ze sebe vydal několik zamyšlených zvuků a jakoby mimochodem ukončil Cruciatus. Avery zůstal ležet na zemi jako zbitý pes, stulil se do klubíčka, třásl se a kňučel. Severus měl pocit, že mu z nosu a úst teče krev, nesnažil se ale o tom přesvědčit.
"To by mohlo fungovat. Někdo mu bude muset přihrát dostačující informace, aby ho začalo zajímat Oddělení záhad."
"To by neměl být problém," odpověděl snaživě Severus a letmo zašilhal nahoru, aniž by pohnul hlavou.
"Pak tedy... postav se, Avery!"
Muž na zemi vydal ze sebe poslední naříkavý sten a po několika klopýtavých pokusech se postavil. Shrbený a opírající se o kolena naznačil poklonu. "Pa-Pane," zamumlal a několik kapek krve dopadlo na zem.
Severus pokrčil nos.
"Tvoje úloha v této akci skončila. Můžeš jít."
Tenhle způsob propuštění Severus znal. Nikdy ho nezažil na vlastní kůži, ale věděl, že přemístění se ze středu uzavřeného kruhu je tou nejbolestivější věcí, jakou kdy Temný pán vymyslel. Přesto Avery přikývl a nedovolil si otálet. Krátce na to byl pryč a jen náznak výkřiku se vzášel nad liduprázdným hřbitovem.
"Očekávám," otočil se Pán zla opět k Severusovi, "že mi brzy podáš zprávu. Nech toho kluka, ať se dozví, co se dozvědět musí. Já se postarám o to, aby byl Black ve správný čas na ministerstvu."
Severus nejprve sklonil hlavu na znamení souhlasu, ale pak za tím zavětřil past. "Mistře," namítl proto a poklonil se.
"Ano?"
"Možná by bylo jistější, kdyby se Black na ministerstvu vůbec neukázal. Je naprosto odhodlaný zachránit Potterovi život, kdyby na to přišlo," vymlouval se a pomalu se posunoval, až za sebou zanechal hranici kruhu. Vymyslel pro Pána zla perfektní plán, ale později bude muset stejně tak najít způsob, jak z toho Pottera dostat nezraněného. Albusovi se to nebude vůbec líbit.
A přesto neexistovala žádná jiná cesta, pokud si chtěl udržet důvěru Pána zla.
"To je dobrá úvaha. Budu o tom přemýšlet. Postarej se o to, aby Potter dostal potřebné informace."
"Ano, Pane," znovu se poklonil.
Krátce na to ukončil Temný pán setkání a Severus byl rád, že mohl hřbitov opustit. Na lektvar mohl zapomenout a dnes večer už ani nestihne začít s přípravou nového. Zato odešel ze setkání bez Cruciatu. A viděl Averyho trpět, což mu přineslo určité zadostiučinění.
A, jak o něco později zjistil, když se objevil na hranici bradavických pozemků, přistihl Grangerovou uprostřed noci venku. Se spokojeným úsměvem provedl kouzlo, které předtím sama nepochybně použila. Vykulila oči, když jí to došlo. Hned na to zmizela z okna.
Severus zrušil svoje kouzlo a vydal se na cestu přes pozemky. Mohl by hned teď zajít za Albusem, ale pak by ho musel do nejmenších detailů informovat o setkání. Proto se rozhodl, že Grangerové dopřeje ještě jednu noc plnou obav.