Vymazaná scéna 3 (kapitola 3)
K této scéně: Nevím, jestli tento rozhovor vzešel z něčího návrhu, ale myslím, že Severusova reakce je půvabná, takže jsem nemohla jinak...
ooOoo
Krátce po tom, co Brumbál přijal Hermionu do Řádu
ooOoo
Severus kráčel přes bradavické pozemky a tvářil se při tom mrzutě. Jeho den začal opravdu dobře. Nejprve upozornil Albuse na to, že Grangerová byla po večerce venku, a pak trápil prváky z Havraspáru a Mrzimoru. Opravdu si myslel, že by dneska mohl uléhat s vcelku dobrou náladou.
Ale všechno se změnilo, když si vzpomněl na to, že dnes má o přestávkách dozor. Minerva se radovala, že v tom horku bude moci zůstat uvnitř chladných zdí hradu. Blbost!
Přesto musel připustit, že dnes je opravdu teplo. Léto bylo na dohled, i když podle kalendáře bylo stále jaro. Přicházely horké měsíce a on opět zalitoval, že se kdysi před lety rozhodl nosit černé oblečení.
Žáci ze všech ročníků dováděli venku, nicméně se ztišili, jakmile se k nim přiblížil. Domácí úkoly mizely ve školních brašnách a tiché rozhovory byly náhle ukončovány. Samozřejmě že si nenechal ujít, aby tu a tam nezasel trochu neklidu. "Slečno Sinclairová, domácí úkoly jsou od toho, aby se vypracovávaly odpoledne po vyučování a ne až během posledních pěti minut před vyučováním. Deset bodů z Mrzimoru!"
Dívka se slámovými vlasy zrudla a upustila na zem několik rolí pergamenu. "Omlouvám se, profesore Snape," zamumlala a čelila rozpačitým pohledům svých spolužáků, než začala pomalu sbírat svoje věci.
Severus jí věnoval poslední varovný pohled a pak pokračoval ve své obchůzce směrem k jezeru. Ze zkušenosti věděl, že se tam zpravidla vyskytuje většina studentů, jimž bude moci strhnout nějaké body. Tito otravní jedinci, kteří houfně osídlili hrad, totiž mezitím stačili zjistit, že mnozí z jeho kolegů jsou příliš líní na to, aby kontrolovali i svahy u jezera.
Na půli cesty ho ale dlouhými kroky dohonil Albus, oblečený do lehkého žlutého hábitu. Severus potlačil povzdechnutí, jež nesouviselo pouze s ředitelovým charakteristickým stylem oblékání. Ještě se nedostal k tomu, aby ho informoval o průběhu večerní schůzky, zároveň byl ale dychtivý slyšet, jak ředitel potrestal Grangerovou.
"Rád vidím, že si užíváš pěkného počasí, Severusi," pozdravil ho bělovlasý kouzelník a zpomalil, takže mohli jít vedle sebe.
"To ještě není jisté, jestli si to užívám," odpověděl Severus a zašklebil se.
Albus na to nijak nereagoval, ale vytáhl hůlku a vyčaroval okolo nich iluzorní kouzlo. Studenti je teď sice uvidí, ale nepoznají, že se baví. "Nějaké novinky?" zeptal se přímo a ruce složil za zády jako Severus.
"Nic dobrého. Avery měl za úkol získat proroctví z Odboru záhad."
Albus si pobaveně odfrkl. "Který samozřejmě nebyl schopný splnit."
"Jistě že ne. Byl ke všemu ještě příliš ukvapený. Nemá žádné vlohy pro provedení dostačujícího výzkumu." Severus udržoval svůj pohled na studentech. Nebyl si jistý, co si Albus bude myslet o nejnovějším vývoji situace. Nade vší pochybnost teď byli oproti Pánu zla a jeho plánům ohledně proroctví ve výhodě. Ale to neměnilo nic na tom, že Potter znovu na sebe strhne pozornost - ještě víc než jindy.
"Co plánuje Voldemort teď?"
Severus slabě zavrčel. "Zkoušel mě." Určitě nebylo špatné věci trochu poupravit ve svůj prospěch.
"Jak moc?"
"Žádal o přednesení nového plánu a já mu navrhl, aby použil Blacka jako návnadu, aby tak dostal Pottera na ministerstvo. Bylo to tak do očí bijící, že by vypadalo podezřele, kdybych to nenavrhl." Pohledem zalétl k modrým očím muže vedle sebe. Nedokázal z nich zjistit, co si o tom myslí.
"To bylo lehkovážné," řekl ředitel nakonec.
"To skutečně bylo. Ale neměl jsem jinou možnost. Temný pán mě vyloučil ze všech důležitých událostí. To, že Avery selhal, byla náhoda, kterou jsem nemohl nechat nevyužitou." Zabočili za roh a před nimi se objevilo jezero. Někteří studenti si vyzuli boty a svlékli ponožky a teď se brouzdali mělkými vodami podél břehu, jiní nechali oliheň, aby je lechtala na chodidlech.
"Tak jako tak," pokračoval vážným tónem Albus, "je za těchto podmínek ještě důležitější, aby se Harry naučil nitrobranu. Dělá v tom nějaké pokroky?"
Severus jen zabručel: "Vůbec žádné. Tváří se, jako by se ještě ani jednou nepokusil utřídit si myšlenky. Ještě jsem neviděl tak zmatenou, labilní a slabou mysl jako je jeho. Až Pán zla začne rozumět jejich spojení, budeme mít problém."
"Pak by ses měl postarat o to, aby se Harry naučil nitrobranu."
"A možná bys ho měl učit ty. Nevěří mi a moje mínění o něm nepomáhá o nic víc. To nejsou ty nejlepší podmínky pro nitrobranu."
"Zcela naopak. Právě proto, že ti nevěří, bude motivován k tomu, aby si uzavřel mysl."
Severus si odfrkl. "Takhle Potter nepřemýšlí."
Albus se usmál. "Je to teenager, Severusi. Neočekávej od něj příliš. Vzpomeň si, jak ses učil nitrobranu ty," věnoval lektvarovému mistru vědoucí pohled. Severus se znovu zašklebil. Opravdu nesnášel, když Albus začal takhle mluvit.
"Nikdy jsem nebyl tak nepřipravený," stál dál na svém, a také to byla pravda. Byl to Albus, kdo ho učil nitrobranu, a on měl několik vzpomínek, které nechtěl řediteli za žádnou cenu ukázat. Byla to otázka dvou týdnů, než ji dokázal zvládnout. Po dvou měsících v ní byl už mistrem.
Naproti tomu se v tom Harry Potter potácel už tři měsíce a ani jednou nedokázal zůstat v klidu, když z něj Severus vytáhl několik choulostivých vzpomínek. Nemohl popřít, že u svých příbuzných prožil hodně špatné věci, ale mělo ho to posílit. Místo toho se litoval a tím u Severuse moc respektu nezískal. Byli ve válce. Nebyl čas na sebelítost.
Dříve než mohl Albus něco říct na jeho nepřesvědčivou odpověď, dodal: "Mluvil jsi už se slečnou Grangerovou?"
Ředitel přikývl způsobem, který ihned uvedl Severuse do skeptické nálady. "Ano, mluvil."
"Kvůli tobě doufám, žes jí tentokrát odebral nějaké body." Ne že by mohl řediteli skutečně vyhrožovat, ale vždycky bylo dobré tomu starému muži připomenout, že jeho nálada může poklesnout ještě víc.
"Musím tě zklamat, Severusi. Slečna Grangerová přednesla několik skutečně silných argumentů."
"A to znamená co?" Mezitím došli k jezeru a Severus koutkem oka zahlédl, jak se jedno chapadlo obří olihně nepozorovaně ovinulo okolo kotníku jednoho havraspárského třeťáka. Ale ještě než mohl chlapec začít ječet, měl už Severus vytaženou hůlku a důrazně olihni připomenul, že studenti nejsou součástí jejího jídelníčku. Za normálních okolností by připomenul i dotyčnému studentovi, že bylo absolutně hloupé takovým způsobem oliheň pokoušet. Ale zastavila ho Albusova odpověď.
"Je teď členem Řádu. A bude na tebe dávat pozor."
Výraz na Severusově tváři ztuhl, když ji otáčel k řediteli. "Cože je?" zeptal se stěží ovládaným hlasem.
"Členem Fénixova řádu, můj chlapče."
Severus na to odmítl odpovědět. Všechno, co ho napadlo, nemohlo být ani při nejlepší vůli zařazeno do kategorie 'zdvořilá, ale pobouřená odpověď'. Místo toho stiskl rty tak silně, že by mohl konkurovat i Minervě.
"Oh, přestaň se na mě tak dívat," udělal ředitel odmítavé gesto.
"Je jí šestnáct," nedal se Severus.
"Budeš se mnou určitě souhlasit, že její duševní vyzrálost je na mnohem vyšší úrovni."
"Je to studentka."
"Velice talentovaná studentka. Jsem si jistý, že by se bez problémů vyrovnala žákům sedmého ročníku."
"Je nezkušená." Vyjmenovávání protiargumentů, které ho napadly, ho rozhodně neunaví. A to ani neřekl všechny, ačkoliv osobní nechuť mezi ně nepočítal.
"Slečna Grangerová stála pouze o to, aby se mohla ujistit, že se do hradu vrátíš v dobrém stavu. Bude na tebe dohlížet pouze na školních pozemcích a nebude se účastnit oficiálních schůzí Řádu."
Poslední bod ho měl ukonejšit. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že se stal obětí její paličatosti a dotěrnosti, to sotva mohlo mít nějaký význam. "Hergot, Albusi! Měl jsi mě jí zbavit a ne jí ještě urovnávat cestičku."
"Pak jsi ji měl pokárat sám a ne ji posílat ke mně. Někdy, Severusi, má smysl se sám vypořádat i s jinými studenty z Minerviny koleje, než jsou Harry Potter a Ronald Weasley." Ředitel zamrkal a dodal: "Smiř se s tím, že na tebe bude o některých večerech dohlížet. A snaž se Harryho naučit nitrobranu. Přijď dnes večer na sklenku vína, abychom projednali Voldemortův plán a naši reakci na něj." Potom zrušil iluzorní kouzlo a vydal se zpět do hradu tak rychle, že Severus zůstal stát sám se svým vztekem na břehu jezera.
Na odpolední hodině lektvarů šestých ročníků Nebelvíru a Zmijozelu nebylo studentům vůbec do smíchu.